I&My family

Departure

Denny
,,Omlouvám se. Prostě... Bylo to tak hezký a on to zkazil. Omlouvám se taky za svou agresi, jenže ke mě tohle bohužel patří a tak tě prosím, nezlob se na mě. Úplně -" ,,Neomlouvej se, Liame. Není to tvoje chyba."usmála jsem se na něj. Vzal mě za ruku a společně jsme šli k autu.

,,Opravdu se nezlobíš?" ,,Opravdu."ujistila jsem ho a nechala si otevřít dveře. ,,Děkuji."pohladil mě po ruce. ,,Máš hlad?"zeptal se mě, když si sedl za volant. ,,Celkem jo. To už pojedeme domů?" ,,To bych byl blázen. Mám tě na celý den, takže se nebudeme válet doma."nastartoval a vyjeli jsme.

,,Kde to jsme?" ,,Ve výborné restauraci. Jsem chodím, pokud je v práci těžký den, nebo když jsem smutný. Nebo naopak. Je to tu fakt výborné."zastavil před malou restaurací, která je sotva viditelná. Byla taková malinká, zapadlá a nenápadná. Z venku vypadala velmi útulně a vevnitř to bylo ještě lepší.

Celá restaurace byla i vevnitř malinká. Vymalováno bylo na světle červenou a židle měly stejnou barvu. Stoly byly vyrobeny z dubového dřeva a hrála tam potichu příjemná, relaxační hudba.

,,Dobrý den, pane Payne. Chcete stůl jako vždy?"pozdravila Liama menší holčina za pultem. A přešla k nám. ,,Ahoj. Ale klidně můžeš,Susan."usmál se na ni. ,,No co? Říkal jsem ti, že jsem tu často."připomenul mi, když jsem se na něj dívala. Susan si všímala jen Liama a mě si ani nevšimla. Ne, že bych žárlila, ale nemusela tak moc slintat.

,,Můžete nás dovést ke stolu, nebo tu budete flirtovat s Liamem?!"řekla jsem celkem naštvaně. Flirtovala tu s ním deset minut a mně to už lezlo na nervy. Nechápu, kde se to ve mně vzalo. Jakou blbost jsem vypustila z pusy mi došlo až, když se na mě oba dívali divným pohledem. Susan ale hned šla před námi, že nám ukáže naše místo a Liam šel za mnou celkem naštvaně.

,,Co to mělo znamenat?!"křikl po mně hned, jak jsme si sedli a Susan odešla. ,,Co?"hrála jsem blbou. ,,Přestaň si hrát na idiota a řekni mi, co to mělo znamenat?! To žárlíš? Nechodíme spolu!" ,,Nežárlím, jen se mi zvedal žaludek, když tam z tebe očima trhala oblečení."řekla jsem. ,,Takže žárlíš!" ,,Přestaň! Nech toho, jsi - děkuji."poděkovala jsem číšníkovi, který nám přinesl jídelní lístky. Tak já žárlím? Uvidí se, kdo tu bude žárlit a ten číšník mi k tomu pěkně pomůže.

,,Budete si něco přát?"zeptal se nás pohledem, ale pohled měl upřený na mě. Výborně, takže nejsem číšníkovi lhostejná. Toho využiju. ,,Co mi můžeš nabídnout,zlato?"zvedla jsem k němu svůj pohled. Skousla jsem si svůj ret jako v těch zamilovaných filmech a zamžikala řasami. ,,Moje číslo a skvělej sex.",,To zní dobře. Viď, Liame?"otočila jsem se s úsměvem na Liama a ten se na mě podíval naprosto šokovaně.

Otočila jsem se zpět. ,,Tak to prosím dvakrát."objednala jsem si s ďábelským úsměvem. ,,Dobrá volba, slečno."přiblížil se ke mně číšník. ,,Tak a dost! Tohle stačí!"prudce se Liam postavil, přešel k němu a chytl ho pevně za sako. ,,Tak poslouchej, chlapečku. Pokud máš zase ty zájem o něčího ptáka v tvý prdeli, až se budeš ohýbat pro mejdlo ve věznici, tak vřele doporučuju dál pokračovat v balení nezletilé holky. Ale pokud ne, tak bych si moc rád objednal pořádně krvavého steaka s americkými brambory. A být tebou si pospíším, protože nerad čekám!"řval mu do obličeje. ,,Rozuměl si mi?!"zaklepal s ním Liam ,až se ten kluk lekl. ,,Liame to stačí."vstala jsem a chtěla ho uklidnit. ,,Ty drž hubu a sedni si!"křikl po mně. S leknutím jsem se zase rychle posadila.

,,Tak a teď vypadni! A radím ti dobře, nezačínej si s malýma holkama."pustil ho. Číšník se strachem v očích vyhrkl omluvu a běžel pryč.

,,Co to mělo znamenat?!" ,,Liame... Já..." ,,Co ty?!" ,,Mrzí mě to." ,,To bych ti radil. To si doopravdy chtěla přijít o panenství s tím největším děvkařem v okruhu dvou bloků? To si fakt tak pitomá?!"stále mluvil naštvaně. Tohle jsem nechtěla. Nechtěla jsem ho naštvat, ale jen si zjistit jeho reakci. ,,Jak víš, že jsem ještě...um, panna?"řekla jsem to celá červená a podívala jsem se mu do očí v který měl stále nevyprchanou agresi.