I&My family

Zayn? Why Not...

Denny
Ležela jsem si s Boddiem na posteli, když se ozvalo klepání na dveře. ,,Můžu?"prolomil Liamův hlas ticho, když jsem neodpovídala.

,,Ty vždycky."usmála jsem se a sedla si na postel. Liam otevřel dveře a stál tam jenom v teplacích.

Skousla jsem si ret. ,,Už jsem ti řekla, jak moc ti to bez trička sluší?" ,,Ne... Jenom asi tisíckrát."zasmál se a zavřel dveře. ,,A už jsem ti řekl, jak moc ti to bez trička taky sluší?" ,,Ne, asi jenom milionkrát."přitáhla jsem si ho k sobě za ruku a usmála se.

Liam se sklonil a začal mě líbat. Polibky jsem mu s chutí oplácela a nechala se povalit na postel. Liam se vtěsnal mezi má stehna a začal mi vslíkat triko.

,,Tady ne. Liame!"jako vždy jsem ho odstrčila. Naštvaně zafuněl. ,,Sakra Denny! Tohle mě ničí!"frustrovaně si vjel rukou do vlasů a slezl ze mě.

,,Já... Liame, já -" ,,Ne, mlč."zamračil se a práskl se dveřmi, když odešel.

Nemusel by z toho dělat takové drama. Nechápu ho.

Napsala jsem Zeckimu, jestli nechce vypadnout někam daleko od rodičů, a souhlasil.

,,Kam jdeš?" ,,Pryč."odpověděla jsem Zaynovi, když jsem kolem něj procházela. ,,A to kam?" ,,Pryč." ,,Denny! Přestaň! Kdy se vrátíš?" ,,Až se mi bude chtít."nezastavila jsem se a práskla se dveřmi.

Prošla jsem zahradu, otevřela branku a opustila vilu. Rozešla jsem se dohodnutým směrem, který jsme měli se Zeckim domluvený.

Tolik jsem se změnila... Nikdy bych takhle k rodičům nemluvila. Nikdy! To jenom Zayn může za to, jaká jsem.

,,Čau."pozdravila jsem Zeckiho, který se opíral o zeď u zastávky. ,,Ahoj."oplatil mi pozdrav a zářivě se usmál. ,,Tak kam vyrážíme?" ,,Nezajdeme do KFC? Třeba?" ,,Jo, proč ne."souhlasil a vyrazili jsme.

Cestou jsem se vypovídala z problému, který mě tížil. Liam.

,,Jak mám poznat, jestli ho miluji?"dokončila jsem svůj dlouhý proslov a podívala se na něj. ,,Kdo se ti vybaví v hlavě jako ten nejdokonalejší pro tebe?"zeptal se mě a v hlavě mi projel Zaynův obličej. Zayn? Zaskočilo mě to... Hodně! Zayn, můj nevlastní otec, se mi vybavil jako ten nejdokonalejší?!

,,Tak kdo?"naléhal, když jsem neodpověděla. ,,On..."zašeptala jsem, myslela jsem Zayna. ,,Liam?"ujistil se a já tupě přikývla. Polkla jsem Zaynovo jméno a dál šlapala po schodech.

Lhát mu nechci, ale ani sama nevím, co tohle má, sakra, znamenat! Nemůže se mi takto vybavit. Musím ho přece brát jako... Člověka, který mě zachránil. Ne, jako člověka, ke kterýmu snad chovám nějaké city.

Heh, tady to ukončím, ale konečně jsem se dokopala k tomu, aby začala přemýšlet nad Zaynem a ne nad kravinama :D, protože tohle je o těch dvou... Třeba ale spolu nebudou, co já vííím :D

Každopádně děkuji za follow, přečtení, hvězdičky a komenty - dělá mi to mocinky velkou radost :))