Cullenovi a Cindy

3.kapitola

Cindy
Probudila jsem se a nebyla jsem ve svém pokoji ale ve velkém a krásném. Opatrně jsem slezla z postele s nebesi aby se při tom neozval žádný zvuk a zašla do herních ze 3 dveří. Oběvila jsem se ve velké koupelně a zadíval se do zrcadla. Vypadala jsem hrozně. Nejenže jsem měla dost rozcuchané vlasy ale dokonce jsem musela i někde ztratit své kontaktní čočky. S očima nic nesvedu ale alespoň jsem si rozčesala vlasy. Vylezla jsem z koupelny a nahlédla do dalších dveří, kde byla prázdná místnost, která zřejmě sloužila jako šatna. Najednou jsem uslyšela na schodech za dveřmi do pokoje rychlé kroky no a než jsem se stihla dostat do postele otevřeli se dveře a do místnosti vstoupili muž se ženou. No mohlo by jim být něco kolem  30. Ten muž ke mě udělal krok, ale já se lekla a tak jsem couvla dozadu až jsem nabourala do zdi. Ten blonďatý muž ke mě přistoupil ještě blíž a já jsem se namáčkla také blíž ke zdi. Najednou se rozešla i ta hnědovlasá žena, která se i s blonďákém tvářila velmi mile, ale já jsem se jich i přesto bála. Najednou promluvila ta bruneta ,, Nemusíš se bát mi ti chcem jen pomoc". Něco v ní mé nutilo jí uvěřit. Kývla jsem a vztala ze země, ale podlomil se mi kotník a tak mě ten pán chytil a vzal do náruče a někam se mnou šel. ,, Já jsem Carlisl Cullen a tohle je má žena Esme Cullenová" odpověděl Carlisle. ,,Máte stejná příjmení jako mí spolužáci" řekla jsem. ,, Ano jsme jejich rodiče, ale až na Edwarda jsou všichni adoptovaní" odpověděli. ,, Aha a já jsem Cindy Butrvová, ale to už asi víte. " představila jsem se jim. ,, Ano víme ale těší nás"odpověděli. Pak mě Carlisl položil na lůžko a znova mi obvázal kotník. Naštěstí jsem se mu za celou tu dobu nemusela kouknout do očí a tak neviděl jejich barvu. Pak si mě vzal znova do náruče a šel se mnou někam někam do spodní části domu. Když jsme přišlo do velké místnosti, která slouží jak obývák,  byli na sedačkách natažení všichni Cullenovi. Podívali se na mě, usmáli se a pozdravili. Carlisle mě už naštěsti posadil do křesla. Také jsem je pozdravila, ale když jsem zdravila Al, omylem jsem s ní navázala oční kontakt a ona se zajíkla.  Okamžitě se mě začala ptát proč mám růžové oči, a já věděla že kdybych se vyloučila na to že to jsou kontaktní čočky oni by mi nevěřili. A tak jsem jim řekla pravdu, jak o očích tak i o vlasech. Oni se tomu samozřejmě divili. Chvíli jsme se o tom bavili, když se ozvala Esme s nepříjemnou otázkou. ,,Cindy proč máš po těle tolik modřin a jak se ti povedlo si zlomit zápěstí i kotník?" Chvíli jsem mlčela, a pak řekla Rose ,, Nemusíš se bát, nám to říct můžeš." Povzdechla jsem si a vše jim řekla. Tvářili se spucitně, a Carlisl řekl že na ně bude muset bohužel zavolat policii. Já přikývla, ale pak si uvědomila že nebudu mít vlastně kde žít. Proto jsem jim řekla, že když zavolají na policii tak já skončím v děcáku kam jsem nechtěla. No a pak přišla otázka kterou jsem fakt nečekala. ,, Nechceš bydlet s námi, mi bychom tě adoptovali?" řekl Carlisl s Esme. Chvíli jsem přemýšlela jestli nebudu zátěži ale pak jsem přikývla. Oni se usmáli a řekli že to zařídí a že mi zítra také zařídí pokoj. Já jsem jim moc poděkovala a jelikož jsem byla hodně unavená, vydala se do toho pokoje kde jsem se i probudila a tam jsem i usnula.