Pondělí co jiného se může stát, krom toho, že vám zazvoní budík oznamující vstávání do práce, jako je to v mém případě, nebo do školy. Jakožto každý pracovní den v týdnu vstanu a jdu do koupelny ze sebe udělat člověka zatímco se můj pes nasáčkuje ke mně do postele. Když vejdu do koupelny a podívám se do zrcadla, tak se leknu té čarodějnice co tam je. A největší ironie na tom je, že se mi to stává každý ráno. No což zvykla jsem si ale i tak se člověk lekne. Asi bych vám měla o sobě něco říct co? No takže, jmenuji se Kristýna a mám tu nejvíc úžasnou rodinu pod sluncem. Rodiče jsou spolu 30 let. Mám tři sourozence. Nejstarší Elizabetha, té je 28 a má už svou rodinu. Druhá nejstarší Ember, té je 26 a má přítele, se kterým bydlí. Pak jsem já, mně je 18 a nikoho nemám a ani o to nestojím a nejmladší Emma, té je 13 a je doslova posedlá bandou pěti kluků, kteří vystupují pod názvem RoadTrip. Jakože já proti nim nic nemám, ale když je posloucháte skoro 24 hodin denně, tak vám z toho začne hrabat. Nejvíc smutné na tom je to, že budou mít v Praze koncert a musím tam s ní jít. Jakože mně by to nevadilo ale to by nesměla mít Meet and Greet. Já přísahám bohu, jestli tenhle den přežiju tak to bude zázrak, protože představa, že strávím celý den mezi 13 letými holkami a nezešílím z toho. Asi nereálné co? No nic. Potom co se namaluji jdu zase zpátky do pokoje kde si spokojeně pochrupkává můj největší miláček na světě. A to můj černý vlkodav Blanco. Věřte mi, že naučit ho, aby lezl do postele až potom co já vylezu dalo pěkně zabrat. No nic, mezitím co vám vyprávím o svém psovi tak stojím ve svém šatníku a přemýšlím co na sebe. Jako vždy si vezmu na sebe to první co mi přijde pod ruku. Což dneska jsou černé džíny s dírami na kolenou a bílé větší tričko, které zastrčím do kalhot. Poté se odeberu do kuchyně kde stojí mamka a dělá Emmě snídani. U mě to totiž už vzdala, protože já nikdy ráno nesnídám. „Dobrá ránko." Pozdravím mamku a jdu si udělat jenom něco k pití. „Dobré. Jak jsi se vyspala," Odpoví mamka a usměje se na mě „Celkem dobře." Odpovím. Po chvíli přiběhne dolu Emma a vrhne se na snídani. „Tý, nezapomeň, že jdeme na ten koncert." Říká mi Emma. „ Neboj na to se nedá zapomenout, když mi to připomínáš každý den už asi dva týdny. Jo a dělej jestli chceš hodit do školy." Jakmile to dořeknu tak do sebe začne házet jídlo. Musím se tomu začít smát, protože po ním mamka hodí pohled alá ty nemůžeš být moje dítě. Dopiju vodu, dám skleničku do dřezu a jdu do t. předsíně se obout. Popadnu klíče od auta a jdu do garáže kde nastartuji a čekám na Emmu. Jakmile Emma nastoupí do auta, rozjedu se nejdřív směr její škola. „Jak se těšíš na ten koncert?" zeptám se jí „Mega moc se těším. Hlavně teda na to až budu moct obejmout Brooklyna, protože je to můj nejoblíbenější člen. Víš že jeho nejoblíbenější barva je zelená. A že má sestru?" a tímto začalo nekonečných 15 minut v autě s mojí bláznivou sestrou. Jakmile jsme dorazily k její škole otočila sem se na ní a řekla „ Takže v půl druhé tady budu jako na koni a pojedeme domů, kam si dáme věci a večer pojedeme na ten koncert. Ok?" řeknu jí můj plán, na který začne zběsile kývat hlavou a nakonec to dopadne tak že mi skočí okolo krku. „ Díky Tý, jsi ta nejlepší sestra na světě. Mám tě ráda. Pa." Řekne a otevírá dveře od mého auta „ Já tebe taky, Pa" odpovím. Poté co zavře dveře od auta vyjedu ze školního parkoviště a jedu směr moje práce. Pracuji v jedné malé kavárně poblíž centra. Zrovna když parkuji vidím jak David otevírá dveře od kavárny. Vyndám klíčky od auta, vylezu a poté ho zamknu. Když vykonám tuto zajímavou činnost jdu do kavárny, kde za pokladnou už stojí David. „ Ahoj Davide." Pozdravím ho a jdu do šatny kde si obleču zástěru a jdu na plac. Je kolem půl dvanácté, když vstoupí do kavárny šestice kluků, kteří se něčemu smějí. David na mě mávne rukou na znamení, že jde udělat objednávku on. Na to mu pouze kývnou hlavou a dál se věnuji frontě, která se zde vytvořila. Mezitím co se věnuji zákazníkům ve frontě za mnou příjde David „ Kik, prosím tě mohla by jsi vyřídit objednávku u těch kluků? Oni mluví totiž anglicky a ty víš jak jsem na tom s angličtinou. Já to zatím vezmu za tebe." Poprosí mě David a já mu pouze pokývám hlavou na znamení souhlasu. Jo, nejsem moc komunikativní člověk. Popadnu bloček, na který se zapisuji objednávky a vydám se za nimi. „Dobrý den co si dáte?" zeptám se jich rovnou anglicky. „Dobrý den já bych si dal tu horkou čokoládu." Začne ne mě mluvit jako první kluk s hnědými lehce kudrnatými vlasy hozené do čela. Když si ho pořádně prohlídnu, uvědomím si, že mi někoho silně připomíná a proto se pořádně prohlídnu celou tu jejich bandu a pak mi to dojde. To jsou ti kluci, kterými je Emma posedlá. Uchechtnu se nad tím ale asi víc nahlas než jsem chtěla, protože se na mě otočí všechna pozornost otočí na mě. „ Něco vtipného?" zeptá se mě asi Rye. „ Ne nic vtipného se neděje jenom kdyby tady byla má sestra tak se asi od vás nehne ani na krok." Odpovím a začnu se usmívat. „Fanynka?" zeptá se Andy. Toho vám můžu říct na sto procent přesně, protože toho si pamatuji jako jediného. „ A jak velká. Třeba dneska mi celou cestu v autě povídala o Brooklynovi. Myslela jsem, že mi z ní hrábne." Řeknu a začnu se smát „ Takže já jsem její nejoblíbenější." Řekne Brooklyn a má na tváři úsměv „ Jo už to tak bude." Odpovím. „ Tak co to bude?" zeptám se jich znovu „ Já bych poprosil tvoje číslo." Řekne jeden z nich „ Tak hele ehm.." zaseknu se „Rye" řekne mi jeho jméno. „ Promiň Rye ale moje číslo ti fakt nedám." Řeknu mu. „ V poho. Řekneš nám aspoň tvé jméno?" odpoví mi „ Kristýna" řeknu „ Já jsem Rye. Tohle je Andy, Mikey, Brooklyn, Jack a Alex neboli Elvis." Řekne Rye a postupně ukáže na každého zvlášť. Poté co se mi představili jsem vyřídila objednávku a donesla ji klukům. Ve čtvrt na jednu jsem šla do šatny kde jsem ze sebe sundala zástěru a dala jí to skříňky. Rozloučila jsem se s Davidem a vyrazila směr Emmy škola. Dojela jsem přesně na čas. Emma už na mě čekala před školou. Když nastoupila rozjela jsem se směr domov kde na nás čekají přípravy na dnešní večer.
