Začal jsem sepisovat další nesmyslné noty, jen proto abych ho zase slyšel zpívat. Začal jsem zase vyťukávat melodii různých not. Byla to písnička pro Hoseoka. Ten do ní vložil tři zásadní slova. I need you. V tu chvíli se otevřeli dveře. Do místnosti vešel nějaký kluk. " Neruším?" zeptal se a usadil se do lavice. Neodpověděl jsem mu. Přece jenom jsem ho tu nechtěl. Myslel jsem si že mu to dojde. Po chvíli jsem se na něj otočil. Byl to on. Byl to ten co na mě pořvával "dávej pozor!". Rychle jsem se otočil. Viděl jsem jak se na Hoseoka kouká bez toho abych se na něj musel podívat. Dál jsem mu na jevo ať vypadne ale udělal něco co jsem vážně nečekal. Hoseok neměl důvod se od dívání na sníh za oknem odtrhnout. Začal jsem hrát jinou píseň. On začal zpívat a přibližovat se k Hoseokovi. Hoseok pořád kouká z okna. A v tu chvíli k němu doslova ten kluk přiběhne a obejme ho ze zadu. Potom mu začne šeptat píseň do ucha. "Hug me" pošeptá Hoseokovi. A na konec mu chce dát pusu. Hoseok jako kdyby ho ten pohled z okna zmrazil. Jenom stojí. Ale když se klukovo rty přiblíží moc k Hoseokovi líci. Uskočila mi nota. Hoseok brečí a vybíhá z učebny. "Nech ho na pokoji, je můj." vyhrožoval jsem mu. On mi dal na jevo že je jeho.
A rozešel se za Hoseokem. Tak jsem ho chytil a dal mu pěstí. No nakonec jsem já byl na konci ta troska. "Dopadnul si jako minule... se slzama v očích." řekl povýšeně. Zazvonil zvonek. Věděl jsem že by Hobi v takovém stavu na hodinu nikdy nešel. Snažil se před lidmi vypadat jako sluníčko, i když mu bylo hodně smutno. "Hoseoku...Hoseokie... otevři prosím" prosil jsem kašlající krev. Po chvíli se dveře otevřeli a
dveře a Hoseok se málem rozbrečel eště víc když mně viděl.rycle mě vzal za ruku a odtáhl mně na gauč. Přinesl mi vodu a zadíval se mi přes slzy do očí. Rozbrečel se eště víc. Vzal do svých dlaní mojí dlaň opřel si je o hlavu. Po chvíli si zabořil stále brečí obličej do mé hrudi a obmotal svoje ruce okolo mých boků. "Proč? Proč se to děje?" "Nevím"
Co takhle vhope a sope wars?
Čauky 👋
