Apocalypse - Rise of the Dead

Balvan kazí párty

Kath se napřáhla a hodila po nemrtvém před ní lahvičku nitroglycerinu. Zbytek se na ní nechápavě otočil, protože přeci jenom, kdo u sebe normálně nosí tohle...

„Freya..." Zamumlala Kath ponuře a sedla si na zadní sedačky auta, jehož klíčky ukradla Rose. Možná by ještě něco řekla, ale přerušil ji Zed.

„Freya nebude mrtvá. Můžeme se jí pokusit najít." Jeho slova měla Kath jen povzbudit. Věděl sice, že Freya byla díky její paranoie naživu, protože na podobnou věc byla připravená v jakékoliv situaci, ale najít jí v zpustošeném Londýně plném mrtvol... A Kath k ní měla ze všech v autě nejblíž. Byly si vlastně povahou dost podobné. Obě byly naprosto geniální svým způsobem a obě odmítaly ukazovat své city. Obě také neudělaly nic bez naprostého promyšlení a všechna jejich rozhodnutí byla racionální a... A ano, i Zed si musel přiznat, že mu Freya chyběla. Proto si ani nevšiml toho, že Kath něco horečně datlovala do notebooku, který si vzala s sebou.

„Kath?" Ozvala se Seina z pozice řidiče, jako jediná se nebála Kath vyrušit. „Co to děláš?"

„Zaměřuju signál Freyina telefonu... Tedy přesněji řečeno, zaměřila jsem ho." Prohlásila nijak nevzrušeným tónem hlasu a ukázala všem obrazovku jejího notebooku. Byla v tom expert. Dokázala se nabourat i do policejního systému, když se nudila po nedělních večerech, nebo vypínat internet všem domácnostem v domě jen proto, že si chtěla zvýšit sebevědomí... Jenže v notebooku jí pomalu docházela baterka a nebyla si jistá, jestli někde sežene dostatečně silný generátor, aby jej nabila. Proud vypadl už kolem minulého rána, ale Kath se Seinou to nijak moc neřešily, protože výpadky proudu byly v té oblasti časté.

„Jak můžeme vědět, že jí někde nevypadl?" Ozvala se Rose ze sedadla spolusedícího stále naštvaným tónem, který měla kvůli tomu, že jí ostatní nenechali řídit, protože jí bylo jen šestnáct. „Nebo že se nenachází u obrovského uskupení těch zrůd?"

„Nemůžeme... " Odpověděl jí Zed a nabil jeho brokovnici, což dodalo situaci dost dramatický nádech. Kath rychle zaklapla její notebook a strčila si ho do batohu s tak odhodlaným výrazem ve tváři, že zbytek auta jen mlčel.

„Je mi jedno jestli půjdete se mnou, nebo ne, je to vaše věc. Ale já tam Freyu samotnou nenechám, i kdyby byla pravděpodobnost menší než deset procent, že bude na tom místě naživu a relativně v bezpečí... Což mimochodem není!"

Kdysi autoritativně vyhlížející dívka ležela na zemi a nedokázala vstát. Při každém pokusu o jakýkoliv pohyb jí zlomená lýtková kost stále víc prorážela kůži a paralyzovala jí bolestí. Zbytek nohy měla zaklíněný pod obrovským balvanem, který na ni spadl po pokusu vylézt naň a zachránit chlapce, který se nyní zoufale snažil šutr alespoň na chvilku nadzvednout i přes to, že měl na rameni otevřenou ránu způsobenou kousnutím nemrtvého. Nebyla nijak hluboká a Suck si jí ihned přesně podle pokynů jeho kamarádky zafixoval... Ale i přesto cítil, jak se mu jed po každém pohybu dostával dál do těla. Věděl, že se pomalu mění na tu bestii. Už to jednou viděl na vlastní oči. Jeho kolegyně z práce, kterou ta věc pokousala zemřela na gauči u Frey doma i přes Freyinu veškerou snahu. A pak se probrala, jenže Suck věděl, že už to není ona. Její kdysi zlatavé a vřelé oči byly už jen mrtvolně bílé a její tvář už nelemoval široký úsměv, nýbrž jen předsmrtný bolestný škleb... A to samé se mělo stát teď jemu. Snažil se na to nemyslet, ale na něco tak silného prostě nemyslet nešlo. Za vynaložení veškerých sil, které jeho křehké a jemné tělo dokázalo vyvinout kámen trochu nadzvedl a Freya nohu i přes nesnesitelnou bolest vytáhla. Jenže výraz ve Freyině tváři neznačil jen úlevu, nýbrž stav překvapenosti a šťastnosti. Když se Suck otočil, všiml si, že kámen nedrží on sám, ale dalších šest rukou. Přičemž Freya vězela v náruči nízké bělovlásky se smaragdově zelenýma očima, které projednou vyzařovaly snad všechny city, které byly možné.

„Sucku... Ty si měl být na prázdninách doma v Jižní Koreji!" Ozval se Zed a pevně objal svého o hlavu nižšího korejského kamaráda, s růžovými vlasy a naprosto rozkošným vzhledem, který k poňuchňání přímo vybízel.

„Na to teď není čas..." Konstatovala Kath a všichni k ní zvedli pohled, protože od svého projevu v autě mlčela. „V tomhle lese je moc nezmutovaných mrtvol... Podle toho co jsem zatím vypozorovala, jsem si jistá, že potřebují živé k přežití. Což se mi mimochodem ani trochu nelíbí!"

„Chtějí mozky... " Ozvala se Freya a její hlas zněl zcela podnapile. „Květáka tu můžem rovnou nechat, tomu nemají co vzít." Tohle byla prostě Freya. Ta pizda se prostě musela zlít, i když se celý svět chystal padnout na úkor oživlých mrtvol.