Apocalypse - Rise of the Dead

Sežehlý květák a pečená Kath

„Takže ty mi chceš říct," Zed sundal plamenomet ze stěny a nevěřícky si ho prohlédl, „že tohle si dostala za nějakou herní soutěž?"

„Ne jen tak nějakou, " dívka naproti němu mu plamenomet vytrhla a otráveně si ho přehodila přes rameno, „byl to světový turnaj ve speedrunu na Resident Evil 2. Vyhrála jsem ho. Je to přesná replika toho, který měl Leon"

„Je vůbec funkční?" Zed se na její slova zatvářil trochu skepticky, no jeho výraz neměl dlouhého trvání. Z plamenometu vyšlehly plameny a jen těsně minuly jeho neupraveně upravený květák, kterému říkal vlasy.

„Kdyby nebyl funkční, nechtěla bych ho" Završila, nebo završil Dublin diskuzi a Zed projednou neodporoval...

Kath sice měla hlídat dveře, ale k domu se další nemrtví nehrnuli a když se Zed s tou osobou dlouho nevraceli, rozhodla se sama pokračovat v hledání Rose. Beztak se Zed rozhodl zjišťovat osobino pohlaví v trochu nemravnější verzi, než jen povrchovému analyzování rysů její tváře a stavby jejího těla. Ulice, kterou právě Kath procházela vypadala, jakoby se tam někdo snažil chvíli přežívat, ale to místo už dávno opustil. Toho se bělovláska obávala ze všeho nejvíc. Setkání s dalšími přeživšími. Nebyla tak najivní, aby si myslela, že mají celý Londýn sami pro sebe. Jestli to dokázala zvládnout parta idiotů, jako jsou oni, musel to zvládnout i někdo další a i když se Kath v lidech nevyznala, moc dobře věděla, že v podobných situacích lidé udělají cokoliv pro své vlastní přežití a celá teorie o lidské spolupráci se zhroutí jak domeček z karet. Nutno dodat, že ten domeček byl už předtím podtunelovaný přetvařováním, falešnou náklonností a sobeckostí. Jenže teď se všechny tunely spojily jen v jeden. Agresi. Dívka si byla naprosto jistá tím, že kdyby potkala člena nějaké další skupiny, nedostala by od něj sušenky a nabídku na partičku pokeru. Dostala by maximálně tak kulku do týla...

Z přemýšlení jí vytrhl ohlušující zvuk exploze z křižovatky pár stovek metrů za ní. Nějaký pamrd nezvládl řízení a narval to do té cisterny, kterou nedávno míjela. Na jednu stranu mohla být ráda, že se její problém s nežádanou společností vyřešil rychleji, než jí začal dělat problémy. Na druhou stranu zvuk exploze byl pro zombie něco jako oznámení slev v supermarketu pro důchodce nebo svolání k večeři pro africké děti.  A že na sebe ti květákožrouti nedali dlouho čekat. Cesta, kterou Kath plánovala jít byla kompletně zatarasená hladovými nemrtvými, kteří si to štrádovali rovnou směr cisterna, směr Kath. Dívka také na nic nečekala a rozběhla se od nich pryč.

Seina stála v kuchyni a nervózně míchala smetanovou omáčku, kterou dělala k večeři. Kath se Zedem se už opravdu dlouho nevraceli a Seina o ně začínala mít strach. Šla by je hledat, ale sama uměla sotva nabít zbraň a nikdo další se netvářil, že by je nějaká Kath se Zedem vůbec zajímali. Luka se Suckem se cukrovali na gauči za zvuku korejských hitů ze Suckova telefonu a Freya celý den nevylezla ze sklepa, kde si zařídila provizorní, ale celkem obsáhlou laborku. Odstavila omáčku z plotny, vypla sporák a pro jistotu zkontrolovala kamery, jestli se na pozemku nenacházejí nějací nezvaní hosté. Všude byl klid, přesně jak doufala. Vila, kterou se svými přáteli obsadila byla opravdu rozlehlá a kupodivu dobře zabezpečená. Kamery zabíraly každý kousek pozemku a obrovskou cihlovou zeď, která pozemek ohraničovala zvládlo překonat jen opravdu malý zlomek nemrtvých. A většina z nich se ještě nabodla na ostnatý drát nahoře. Vila měla tři patra a sklep. Dole obývací pokoj s kuchyní, jídelnou, jednou pracovnou s rozkládacím gaučem, ve které se zabydlel Luka, a velkou koupelnou s relaxační vanou, při které Seina opravdu litovala, že neteče teplá voda. O patro výš byla velká knihovna, sklad a dva dětské pokoje, které si zabrali Suck s Rose. Suck měl zjevně pokoj po tak desetileté holčičce, která měla oblibu v panenkách Barbie, protože jich v tom pokoji byly minimálně dvě desítky. Nepočítaje to povlečení s nimi a obrazy na žvýkačkově růžových stěnách. Přesně pokoj pro Sucka. Ten vedle, ve kterém se na krátko zabydlela Rose, byl tak po teenagerském chlapci. Stěny polepené plakáty s rockovými idoly, bordel jak v tanku a na protest rodičům uprostřed stálo bmx kolo. Seina prošla okolo obou dětských pokojů a zaútočila do toho svého. Čistý a zjevně moc neobývaný pokoj s velkou knihovnou plnou různého zdobeného nádobí, prázdnou skříní a manželskou postelí, která byla povlečená bílým a úplně novým povlečením. Zjevně pokoj pro hosty. Kdysi tam s ní bydlela i Freya, ale ta se předminulý večer sbalila a i s jednou matrací odstěhovala do sklepa. O patro výš bylo už jen pár zbytečných místností, jako třeba posilka a hlavní ložnice majitelů domu, kde se usídlil Zed. Vedle byla druhá pracovna, která svým vzhledem připomínala spíš útočiště otce, který se snažil schovat před dětmi, kde se zabydlela Kath a udělala si z ní své hackerské studio a kontrolní místnost, přičemž vyházela všechny nepotřebné doplňky, jako například fotky rodiny, která zde původně bydlela, trofeje otce domácnosti a hlavně ručně slepovaný model bojiště z jedné bitvy z Války Růží. Seina ten dům původním majitelům záviděla. Vždy si představovala, že v nějakém podobném bude žít se svou rodinou šťastně až do smrti. Nechtěla ani pomyslet na to, co se té rodině stalo, i když to vlastně v hloubi duše věděla. Děsilo jí to, jak rychle se to celé seběhlo. V jednu chvíli si užívala obyčejný klidný večer se svou spolubydlící Kath a hned v zápětí na to zarážela kůl do srdce jejich mrtvé domácí a teď je tady. V domě, jehož původní obyvatelé neměli takové štěstí jako ona.  Seina vstala. Nedokázala nedělat nic. Měla o Kath strach. Strávila s ní půlku svého života a nepřenesla by se přes to, kdyby se nevrátila. A to samé Zed. Vylezla schody nahoru, prošla Zedovou ložnicí a usadila se na Kathinu matraci v její pracovně. Posadila si do klína její notebook a začala se prohrabovat soubory.

Kath už několik minut zoufale klopýtala přes sutiny z okolních domů, kusy aut a další bordel, kterého byla silnice plná. Od exploze byl všude neprohlédnutelný kouř, který Kath pálil v očích a ztěžka se jí kvůli němu dýchalo. Každý krok jí dělal větší námahu, ale zastavit nemohla. Zombie za ní nabrali na rychlosti a i když nebyli rychlí jako ona, úplně pomalí nebyli. Jeden z nich jí dokonce pomalu doháněl. Cítila, jak už jí dochází poslední zbytky energie, které v sobě ještě měla. Začínala pomalu litovat toho, že nepočkala na Zeda a nevzala ho s sebou. Možná by vymyslel lepší plán než jen běžet dopředu a vyhýbat se hořícím autům. Zombie za ní jí už pomalu sahal na záda. Kath se rychle otočila a vpálila mu broky do obličeje, ale to dělat neměla. Akorát se zdržela a víc se k ní přiblížil ten zbytek, který neměla nejmenší šanci zvládnout. Za tu chvíli jich nebyla jen desítka, ale možná stovka. Stovky... Stovky hladových bestií lačnící po kousku Kathina těla, v níž ještě stále bilo krev pumpující srdce. Ulice se zužovala a její plíce se stále více a více plnily popelem a vzduch kolem byl stále méně dýchatelný. Blížila se k jádru požáru. K cisterně. Měla pocit, že se její tělo každou chvíli samovznítí, jaký žár byl všude kolem. Na chvíli pořádně rozevřela oči a značně zbledla. Její tělo ztuhlo a vynechalo pár nádechů. Před ní byl už jen konec nábřeží a hořící cisterna. Zpět se vrátit nemohla. Celá situace začala připomínat zlý sen. Noční můru. Musela se rozhodnout. Rychle. Proběhnout ohněm a s největší pravděpodobností uhořet, nebo se nechat sežrat. Takhle levně to těm hnusákům dát nemohla. Navíc pravděpodobně poběží za ní a uhoří s ní. Alespoň nějaká útěcha. Jak se blížila k cisterně tak jen zavřela oči a očekávala nával obrovské bolesti a pach spáleného masa. Nic z toho ale nepřišlo. Jen chlad. Spalující Horko se v pár vteřinách změnilo na ledový chlad. Pomalu klesala ke dnu Temže. Na chvíli naposledy otevřela oči a sledovala vzdalující se světélka z lunaparku na břehu. Hlavou jí začali probíhat vzpomínky na to, jak tam se Zedem nechali několik tisíc u střelnice jen proto, že se předháněli v tom, kdo vystřelí Seině větší růži. Jak se Suck pozvracel z jízdy na labutích, protože předtím snědl moc cukrové vaty a jak Rose z ruského kola šťastně obdivovala výhled na noční Londýn a vykláněla se z vozíku tak moc, že jí museli ostatní držet, aby nespadla. Pousmála se a znovu oči zavřela, připravená na smrt... Když v tom jí někdo chytil a začal tahat nahoru.