Celý svůj život čekám na okamžik, kdy se bezbarvý fialově a kdy na velký strom Ochranyvystoupí světlo všech dám i strážců přede mnou.
Tato kratochvíle se děje jen jednou za 50 let, v této době se Strážce jednou bude moct proměnit do lidské podoby, o...
Ahoj! Taková pohodová písnička k počtení, poslouchám ji, když se nudím, nebo když mám na ho*no náladu 😆. Pěkný počtení.
Vstoupili jsme dovnitř a knihovník ze mě konečně slezl.
Padl na mě stín obrovského stromu a tak se ukázala moje neonová verze:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
(U toho tygra si prosím představte i křídla😋) Pruhy mi svítili a můj kamarádíček se s pohledem na mě trochu i lekl.
,,Na to si zvykej!" Postrašila jsem ho a vstoupili jsme dveřmi do obrovské síně. Tahle síň je zprávě ve stromě. Jak ekologické 😘.
Pohled na tak obrovský prostor knihovníkovi spadla brada. Zasmál jsem se, ale vyšlo ze mě jen vrčení. Bohužel, už se těším až se v lidské podobě budu moct po dlouhé době zase normálně zasmát.
,,Jak se vlastně jmenuješ?" Prolomila jsem trapné ticho po mém smí... Teda zavrčení.
,,Jsem Alexej." Odvětil a pak se zarazil. Chtěla jsem se zeptat, co se děje, ale to by mě nesměla přerušit jedna z čarodějem velkého rozsudkového kruhu.
,,Můžete jít." Oznámila nám a my jsme se odebrali směrem dolů po schodech.
Musela jsem se sehnout, jak jsem byla vysoká a strop moc nízký.
,,Občas je k úžitku být malý že?!" Začal provokovat Alexej, vzhledem k tomu, že neměl ani metr padesát.
,,Aaale.... Drž zobák!" Zavrčela jsem, ale Alexej se rozesmál na celé kolo.
Radši jsem už byla z ticha.... Trapas no....
Došli jsme tam a měli jsme zasedání:
,,Jaká je vaše prosba?" Zeptala se jedná, která seděla ve prostřed.
Byla jsem tam sama, Alexej musel počkat venku.
,,Chci aby Alexej, který zastupuje knihovníky, by zůstal zde a aby jste mu dovolili zde žít jako normálnímu občanu Čarovného lesa." Prohlásila jsem sebejistě s pohledem upřeným na radu.
Něco si chvíli šeptali, potom nejstarší polkla a otočila se na mě.
,,Zamítá se!" Křikla a už chtěla praštit na uzavření rozsudku, ale já vypěnila.
,,To není fér!" Upoutala jsem jejich pozornost a pokračovala.
,,Zkuste mu dát šanci, myslím, že by nám mohl sepsat historii všeho, co se tu děje, mohl by možná i zachránit historii celého rodu." Přemlouvala jsem a stále ještě neskončila.
,,Zkuste mu dát jed u šanci, třeba pouze na týden, pokud se bude zdát neužitečným, samotná ho odvedu zpět." Dopověděl a jsem a doufala, že aspoň pro jednou nebudou tak povrchní.
Opět si něco špitali a nakonec: ,,Dobrá tedy,... Schváleno!" A práskla do stolu, jako ukončení rozsudku.
Vrátila jsem do odchodových dveří a hned se mi kolem krku vrhnul Alexej.
,,Díky, tisíckrát díky!" Jásal, jak jsem to krásně zvládla.
Bylo to dost divný, když člověk malýho vzrůstu objímá tygra, který je asi o 5 hlav vyšší než on.
Po chvíli mě pustil.
Zajásala jsem taky a sama sebe jsem pochválila.
Pak jsem s ním došla nahoru a ukázala mu pokoj, který byl stále volný, byl po Sebastianovi.
Nad tou představou jsem zesmutněla a opřela se o dveře.
,,Ty jsi ho vážně milovala, že ano?" Ptal se smutně.
,,Nevím, co jsem tehdy cítila. Vlastně ani nevím, jestli to byla chtíč nebo zvědavost. Byl o tolik mladší než já."
Oboum nám teď nebylo do smíchu.
Ale co?! Za týden je den osudový a tak už není tolik času na přemýšlení....
Dneska trochu kratší, ale myslím, že stačí! Budu ráda za každý kladný ohlas a samosebou i ten koment. Díky a ahoj!
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
