Pátek 4:00 h.
,,Nech mě! Nesahej na mě nee!!"
Vzbudila jsem se celá zpocena z noční můry. Došla jsem si pro sklenku vody a šla si zase lehnout, koukla jsem se na hodiny, byli 4 hodiny ráno a já za hodinu vstávala abych si umyla vlasy, lehla jsem si a zkoušela usnout. Nešlo to tak jsem si vzala sluchátka a pustila si svoji nejmilovanější písničku little do you know.. Však Ty víš. Tekli mi slzy po tvářích ale nakonec jsem asi na 20 minut zabrala. Vzbudila jsem se v 5:00 a šla si umit vlasy. Vždy když se koukam na své zjizvené tělo tak si říkám, že jsem psychopat. Nejvíc jizev mám na nohou tam jsou i moje nejhlubší jizvy. Pak je tu moje břicho a následně i ruce. Možná si říkáte že nejsem normální a že by mě měli někam zavřít a možná máte pravdu alespoň by ode mě byl svatý klid že? Umyla jsem si hlavu a šla si ještě lehnout než bude 6:00 a já budu muset vstávat. Vešla jsem do pokoje a viděla že ségra spí, spala tak hezky byla klidná a usmivala se ze spaní. Ach sestřičko moje veliká je mi líto že tvoje mladší sestra je taková kráva. Moc tě miluji a jsem ráda že jsi s Petrem šťastná. Lehla jsem si a dala si do uší plných vody sluchátka abych nevnímala tu hnusnou realitu která byla kolem mě. Rozsvítila jsem si baterku a svítila na zeď. Na tu zeď kde mám fotku s Tebou a zase jsem začala plakat. Ani nevím jak ale ještě jsem usnula. V 6:00 mě vzbudil budík a já musela vstavat z postele. Z té teplé a měkké postele. Jediné co bylo pozitivní bylo to, že je pátek a já konečně vypadnu z Prahy ale budu 2 dny bez tvých kukadel a to mi zase hnalo slzičky do očí. Pár jich ukáplo a všechno bylo zase hrozně v pohodě a růžové. Snažila jsem se rozčesat vlasy a to byl horor musím říct. Mám pocit jakoby se mi tam udělalo 10 různých druhů uzlů. Nakonec jsem však tenhle úkol splnila a volala jsem Terče abych věděla jestli je připravena. Řekla mi že pobere věci a jde. Když mi napsala že je na cestě tak jsem se začala oblékat a šla jsem taky. V metru jsem si sedla, zakoukala se do té tmy a nevnímala nic jiného než hudbu. Když jsem byla ve škole zase jsem Tě vyhlížela. Zase jsi přijel pozdravil mě a šel dál. Vždycky mě mrzí to že vidím jak každého objimas a za mnou prijdeš jako za poslední a obejmeš mě jen tak letmo a jako kdyby jsi do toho sám Seb nutil. Vždycky si položím hlavu na tvé rameno, dám ti malou pusu na krk které si nejspíš ani nevšimneš a nasávám tvoji vůni kterou tak miluji. Zazvonilo a já si sedla do lavice, dala si hlavu na lavici a dělala jsem že něco dělám.
,,Valentová znáš odpověď?"
Do prdele dělej vymysli něco, tak jsi úplně neschopná?! Ano jsi já zapomněla!! Mysli!! Křičela jsem v duchu sama na sebe.
,,Emmm -10?" řekla jsem a všichni se začali smát.
,,No, to je mi ale hezký vzoreček pro výpočet obvodu čtverce!"
Podíval ses na mě a zašklebil se. Pichlo mě na srdci. Prostě mi čtverce v tenhle moment opravdu nepřišli důležité, jediné na co jsem mohla myslet bylo, kdy už tě zase obejmu. O přestávce jsme s Elzou zamířili za učitelem protože jsme s ním něco chtěli probrat. To něco bylo to, že si z nás lidi utahuji že se koukame na pohádku. A co? Tak jsme jak děti. Radši navždy dítě než protivnej dospělej. Po tom co jsme to s nim probrali a už jsme byli na odchodu jsme si vzpomněli ještě na něco.
,,Em, pane učiteli můžu ještě?" řekla jsem a otočila jsem se.
,,Určitě tak si ještě sedni a Eli ty můžeš jít." Řekl a já se rychle otočila.
,,Byla bych radši kdyby tu se mnou zůstala kdyby to šlo." Učitel Elzu rukou pobídl ať se tedy ještě posadí.
,,Stejně jsem se tě chtěl ještě zeptat jestli se něco neděje. Připadáš mi taková bez života, mrtvá, smutná a pořád mimo realitu. Děje se něco?" V tu chvili jsem to nevydržela a rozbrečela jsem se, objala jsem Elzu a poprosila ji aby to řekla za mě. Všechno to učitelovi řekla. Chvili jsme si ještě povídali a pak jsme mu poděkovali a on nám se slovy ,,Drž se, bude to dobrý." otevřel dveře od kabinetu. Bylo na mně vidět že jsem plakala ale bylo mi to jedno. Už mi bylo všechno jedno. Přišla jsem do třídy a ty debilní pohledy Vás všech nikdy nezapomenu zastavila jsem se u tvých očí. Vypadal jsi docela ustaraně. Po tom co jsem si vyslechla proč zase bulím a podobně zazvonilo na přestávku a tys za mnou přišel a pevně mě objal, pošeptal mi že je ti to líto a stiskl mě ještě pevněji. Na ten moment nezapomenu, měla jsem všechno co jsem v ten moment potřebovala a přestala jsem dokonce plakat. Tohle dokážeš opravdu jen Ty..
Pokračování příště...
