17:53
Sedla jsem si do autobusu s číslem 362, mám před sebou hodinu a půl cesty k babičce. Při téhle cestě se vždycky uvolním se sluchátky v uších a nechám plout myšlenky, na chvíli úplně vypnu a nevnímám nic jiného než cestu ubíhající za oknem a hudbu která putuje sluchátky až ke mně do uší z kterých míří rovnou do mého rozkouskovaného srdce. Občas se mi jako dnes začnou kutálet slzy po tváři ale v tenhle moment to nikdy nevnímala. Bylo mi jedno jestli se směji nebo pláču, byli to uvolňující cesty. Tolik jsem si toho vždycky uvědomila, myslela jsem na Tebe ale myšlenky jsem nevnímala. Na konečné zastávce Neveklov jsem vystoupila a namířila si to přes náměstí domu. Po cestě si stihnu dát cigaretu. Ano kouřim v patnácti letech a ano rodiče to ví ale vědí že s tím nic neudělají tak to neřeší. Dokouřím před naší ulicí a vydám se k baráku kde už čeká babička, najím se, vezmu králíka a řeknu že jdu ještě ven ke škole s Vévodou. Sednu si na studenou trávu, Vévodkyni nechám aby si dala zelené a proběhla se a u toho ji říkám vše co mě trápí, vždy na mě kouká jakoby mi rozuměla. ,,Víš, pořád ho strašně miluji ale on mě nesnáší. Chybí mi dědeček, tolik vzpomínek s ním, hodně mě toho naučil. Hrozně ráda na to všechno vzpomínám, byl můj poslední a nejmilovanější dědeček. Ale je asi lepší že umřel než aby se pořád trápil, teď už je mu určitě dobře." Utřela jsem si slzu a pokračovala ve svém svěřování se. ,,Pak je tu Martin, ta žíla v mozku mu praskla už před pár měsíci ale stejně, už nikdy to nebude on. Navíc když se po té operaci neprobudil hrozně moc mě to vzalo. S ním jsou ty zážitky taky nezapomenutelný a věřím že jich ještě spousty bude." Vévodkyně skočila ke mně a chtěla drbat, pousmala jsem se na ní. ,,Ty jsi moje princezna, co bych bez tebe dělala. No zpátky k tématu. Prababička je teď v nemocnici, prý měla nějaký nádor nebo co." To už jsem brečela jak želva. Zapálila jsem si cigaretu a pokračovala. ,,No a do toho všeho střední. Vůbec se nedokážu soustředit na školu, prostě to nejde. Ještě když vidím jak je šťastný s někým jiným." Ta moje malá potvůrka se rozeběhla tak jsem se rychle zvedla a běžela za ní, musela jsem se smát když doběhla do slepé uličky. ,,Terko?"
Otočila jsem se za hlasem co se ozval zpoza mých zad. Stál tam.. ,,Ahoj Filipe!" Filip, kluk co bydlí naproti babičce, známe se odmalička. Je jako můj starší brácha. ,,Copak tu.. Děje se něco?" Chtěl se zeptat co tu dělám ale všiml si slžičky co se mi právě kutálela po tváři. ,,Ale to nic." Usmála jsem se ale bylo moc poznat že to není upřímný úsměv. ,,Teri, tenhle úsměv si nech pro někoho kdo tě nezná patnáct let." Ach, těch 15 let je opravdu znát. ,,Takže znova, co se děje Terezko?" Zeptal se podruhé a upřímně se mi zahleděl do očí, to už nešlo vydržet. Vypukla jsem v pláč a skočila mu kolem krku. Začal mě hladit po zádech a mě to pomalicku uklidňovalo. ,,Můžu mu konečně rozbít hubu? Už tolikrát jsi mi to zakázala." Mluvil o Tobě, ví že tě miluji nadevše a nikoho jiného nechci. ,,Né to určitě ne Fílo." Nedovolila bych aby ti ubližoval kdokoliv. Nesnesla bych to. ,,Terezko, proč mi to nedovolíš? Trápíš se kvůli němu už takovou dobu a mě to trhá srdíčko. Beru tě jako svojí mladší sestřičku kterou jsem nikdy neměl a chci tě chránit. Pojď, vem Vévodkyni a půjdeme si sednout k nám, nikdo tam není maji nějakou oslavu a ty mi všechno povíš ano?" Koukl se na mě a já přikývla. Pomalu jsme šli směrem naše ulice a povídali jsme si. Když jsme došli před barák řekl mi, že si dáme sraz za 10 minut tady. Odešla jsem, dala jsem vévodu do klece, rozloučila se a šla si sednout za babičkou než budu muset jít. Samosebou jsem měla jako povinnost něco sníst tak jsem si dala housku a šla před barák kde už stál Filip ale měl v ruce moje milovaný Avanti, bože on ví jak mi udělat radost. Pak jsem si všimla že má ještě něco v batohu. ,,Co máš v tom batohu Fildo?" Musela jsem se zeptat. Odpověď byla opravdu nečekaná. ,,Překvapení sestřičko." Sedli jsme si k němu na postel a pomalu pili Avanti. Vzal 2 pro mě moje oblíbené Rose a pro sebe peach. Dopili jsme Avanti a byli oba už lehce v náladě. Pak mi zavázal oči a začal něco vyndavat z batohu. Rozvázal mi oči a já byla štěstím bez sebe. Koupil nám...
Pokračování příště
