Vánoční putování ✅ DOKONČENO

Překvapení

Od překročení Pontaru uběhlo již několik dní. Za tu dobu se dny začaly zkracovat, noci prodlužovat, ale hlavně, když dorazil k severnímu úpatí Modrých hor, začaly se z nebe snášet první sněhové vločky.

"Tak jsme to stihli tak akorát, Klepnout," oznámil zaklínač své jankovité kobylce.

Zimní slunovrat se blížil a Geralt přemýšlel, kolik se jich na hradišti letos sejde. Každý rok jich bylo méně a méně.
Procházeli údolími a lesy, které zaklínač důvěrně znal. Nic se od jeho poslední návštěvy nezměnilo. Vedl koně tajnými cestičkami, které byly prakticky neviditelné.

Nocovali ukrytí v závětří kořenů vyvrácených stromů nebo skalních průrvách. Po dalších dvou dnech klidně jízdy stanuli na okraji Stezky, kterou Geralt jako dítě probíhal nesčetněkrát.
Pobídl koně k další chůzi a těšil se na teplé jídlo a oheň.

***

"Šálí mě zrak nebo je to Bílý vlk?" ozval se od hlavní brány známý mladý hlas. Byl to Eskel, jeden z mladších zaklínačů.
Geralt seskočil z koně a přátelsky se s mladým vědmákem přivítal.

"Přišel si zrovna včas. Letos bude zimní slunovrat úplně jiný," zahalasil Eskel.

"V čem jiný? Vždyť jsme ten svátek nikdy neslavili," zabručel Geralt.

"Uvidíš, třeba změnit názor." Zazubil se na něj druhý zaklínač.
Vydali se do hradiště ustájit Klepnu a pak do známých síní a komnat.

"Kolik už nás dorazilo?" vyzvídal Geralt cestou.

"Je tu Vesemir, Lambert, Coën já a ty. Takže jsme všichni, ne?" odpověděl vesele.
Bělovlasý měl podezření, že mu Eskel něco tají.

Ubytoval se ve své známé komnatě a vydal se do společenské místnosti, která byla spojena s jídelnou. Měl hlad, doslova jako vlk.

Ten hlas zaslechl už na schodišti, ale měl pocit, že se mu to jen zdálo. Byl by přísahal, že uslyšel Ciri, kterak se raduje z prvního sněhu. Zastavil se a potřásl hlavou.

"To není možné. Ciri je přece ve svatyni Melitelé s Yennefer," mumlal si pro sebe.

Když otevřel dveře do jídelny přivítal ho nadšený křik a během vteřiny mu do náruče vskočila plavovlasá dívka. Geralt to nečekal a tak i s Ciri v objetí spadl na zadek.

Jeho malá holčička. Už nebyla vůbec malá, byla z ní krásná dospívající dívka. Seděli na kamenné podlaze a dlouze si šeptali.
Když konečně vstali a Ciri se běžela usadit ke stolu, kde měla s Coënem rozhrané Drápky, tak se Geralt rozhlédl po místnosti.

Pozdravil se se zaklínači a usedl k Vesemirovi. Nalil si pivo ze džbánu, pustil se s ním do řeči.

"Geralte!" vykřikla Ciri, "že budeme slavit zimní slunovrat? Že ano?" žadonila dívka.

"A jak by si to chtěla slavit?" zeptal se jí zaklínač a hleděl na ni jako na svou nejmilejší dceru.

"Ozdobený stromeček, pod ním dárky pro každého, dobré jídlo a pití," brebentila a zasnila se.

"To si můžeš vzít chleba a jít si s ním sednout k prvnímu zasněženému smrčku, který najdeš na hradišti," odfrkl si Lambert.

"Vůbec nevíš, jak to myslím. To ty, Lamberte, nikdy nepochopíš," řekla drze a pohodila hlavou.

"Tak Geralte," žadonila, " strýčku Vesemire, že si uděláme hezký svátek!" zkusila na svou stranu přetáhnout i starého zaklínače.

"Jestli to tak chceš, tak si uděláme pěkný svátek, dceruško," přislíbil otcovským hlasem starý muž a usmál se na Geralta.
Ciri zavýskla a začala tančit po místnosti.