Proč zrovna my?!

10

Z pohledu Natči

"Kočky vstáváme! Jdem na snídani!" budila jsem holky. "Já nechci jídlo já chci Zacha!" zamumlala Mája. Já a Mirďa jsme dostali totální záchvat smíchu. "Počkejte, cože jsem to vlastně řekla?" promnula si oči Mája. "No řekla jsi ze nechceš jídlo, ale že chceš Zacha." zasmála se Mirďa. "Aha" Mája se začala červenat.

Chvíli jsme si povídali když v tom někdo zaklepal. Myslela jsem si že je to pokojová služba a jelikož k nám chodí milá holčina s kterou jsme se seznámili tak jsem šla ke dveřím ještě v pyžamu. No já spím ve velkém tričku po taťkovi takže... Otevřela jsem dveře a hned je zase zabouchla jelikož za nimi byli všichni kluci. "Kdo tam je že jsi zabouchla?" přišla za mnou Mirďa. "Jsou tam kluci a já jsem ještě v pyžamu! A vy přece taky!" šeptala jsem aby to kluci neslyšeli. "Emm.. Přes ty dveře je to stejně slyšet. A nám nevadí že jste ještě v pyžamu právě naopak!" zasmál se Jonah. "Sakra, vy nás slyšíte. Asi jo když to před chvílí řekl" zasmála jsem se pro změnu já. "Ehm.. Mohli by jsme dovnitř? Oni tady chodí lidi a je to takový divný tady jen tak stát!" zeptal se Daniel. "Jojo!" řekla jsem když jsem otevřela dveře. "Pěkný!" řekl Jack a plácl mě po zadku. "A nech toho!" zasmála jsem se.
S holkama jsme se šli obléct do koupelny. Já si vzala:

Mája:

Mirďa:

"Sluší vám to holky!" usmál se Zach. Mája se začala hned červenat. "Rajčátko?" pošeptala jsem ji do ucha. Ona se jen uchechtla a sedla si na postel.

Z pohledu Máji

"Co je dnes v plánu?" zeptala se Mirďa.
"Noo..Zrušili nám autogramiádu, tak co kdyby jsme jeli stanovat?" zeptal se Jonah. Všichni bez problémů souhlasili. Domluvili jsme se, že si nejdřív zajdeme na snídani a pak vyrazíme.

Sbalily jsme si jen to nejdůležitější, abychom toho neměli moc. Stejně to moc nepomohlo, protože naše batohy byly úplně narvaný.

Zach se mi nabídl, že mi vezme batoh, za což jsem mu byla vděčná. 

Všichni jsme už čekali, až budeme moct jít, jen Natča ještě pořád nebyla připravená.

"Tohle nebudeš potřebovat" slyšela jsem, jak se Jack snaží Natče pomoc, ale ona si nenechala poradit."A co když jo, nikdy nevíš, co se ti může hodit."

"Vážně?! A proto si s sebou chceš vzít fén." Jack se jí to snažil rozmluvit.

"A co si teda mám vzít? Já ještě nikdy stanovat nebyla." řekla zoufale.

"Neboj. To co máš v batohu ti bohatě vystačí." uklidnil ji a nasadil si batoh na záda.

Když jsme viděli, že už jdou vyšli jsme z pokoje na chodbu. Všichni směřovali k výtahu a mně se tam opravdu nechtělo, ale schody se mi taky scházet nechtěli.

Zach mě chytil za ruku "Mně to taky není příjemný, ale nějak to zvládneme. " zašeptal mi do ucha. Já se jen jsem se jen pousmála. Pevně jsem mu stiskla ruku a ruku v ruce jsme vešli do výtahu. Nejraději bych Zacha políbila na ty jeho nezapomenutelně měkké rty, ale nejde to. Mám strach, že jsem se do něj zamilovala a on to tak necítí. Bojím se, že oba naše polibky byly pouhým nedorozuměním. Ale i tak jsem se ho nehodlala pustit, protože jenom s ním se cítím, tak bezpečně, že vejdu i do výtahu. 

Už to není tak hrozný jako předtím a možná si na to časem i zvyknu, ale zatím výtahy pořád nemám ráda.

Z pohledu Mirdi:

"Tady mají opravdu dobrý kafe, budu sem muset chodit častěji." rozplýval se Jonah, když jsme odcházeli.

"Dobře a co teď?" zeptala jsem se.

"Teď vyzvedneme naše věci a pojedeme." řekl Jack.

Ke klukům domů jsme šli pěšky, takže nám trvalo než jsme mohli nastoupit do auta. Překvapilo mě, že kluci měli všechno nachystaný. Jediná věc, pro kterou se museli vrátit byla Danova kytara. 

Naskládali jsme zbytek věcí do auta a vyrazili jsme.

Cesta byla dlouhá, ale my jsme se rozhodně nenudili. Zpívali jsme si a si Dan najednou vyndal hlavu z okýnka, sedl si na něj a nechal se omývat větrem. Corbyn ho napodobil, ale skoro okamžitě zalezl zpátky, protože naproti jelo další auto.

"Pojď si to zkusit" pobídl mě Corbyn a mě zmrznul úsměv na tváři. "V žádným případě" odporovala jsem, ale to bylo k ničemu.

Corbyn mě začal lechtat a vyhrožoval mi, že nepřestane. Doufala jsem, že je to přestane bavit, ale místo toho se ke Corbynovi přidal i Daniel, takže mi nezbývalo nic jiného než je poslechnout.

Přesunula jsem se k okýnku a vystrčila hlavu. Docel nemotorně jsem vylezla a sedla jsem si. Pevně jsem se držela, abych nespadla.

"Už můžu zpátky?" zařvala jsem na Dana, který byl v protějším okýnku. 

"Ještě ne. Musíš si to vychutnat." uchechtl se.

Snažila  jsem se uvolnit a nakonec se mi to i povedlo. Dokonce se mi potom ani nechtělo zpátky do auta, ale ze silného větru už mě začala bolet hlava, takže jsem musela.

Holky mezitím usly. Ani se jim nedivím, včera jsme toho moc nenaspali. Vzala jsem si sluchátka a rozhodla jsem se, že si taky na chvíli zdřímnu.

"Vstávej jsme na místě." křikl někdo nahlas a to mě vzbudilo. Promnula jsem si oči a uviděla jsem holky. Vystoupila jsem z auta a uviděla jsem něco nádherného.

Dojeli jsme k jezeru obehnanému stromy, které se pohybovaly do rytmu větru. Odpolední slunce se odráželo od hladiny jezera a my jsme měli spoustu času si je užít.

************************************
Omlouváme se že dlouho nevyšla kapitola. Doufáme že se vám líbila.

A moc moc moc děkujeme za 1k přečtení OMG!! ❤️❤️