"problémky"

Ten jeden osudný čtvrtek...

Nejmenovaný kluk (šesťák)... Holky od něj ze třídy mu půjčili růžovou mikinu... On si ji obléknul... A "vycpal" si prsa papírem... Já byla na chodbě a oni mě zavolali... Prý "Baru? Pojď se na něco podívat" tak já naivně šla... Uviděla jsem ho v té mikině a všichni se smáli... A pak jsem slyšela tu větu... "konečně vypadám jako ty" okamžitě jsem se rozbrečela a utekla jsem jako malé dítě do třídy... Byla jsem na dně... Totálně... Nemít náladu se smát...? Celej týden... No...a ten den... Jsem se začala řezat... Nevím proč, prostě se mi to v tu chvíli zdálo jako nejlepší řešení...věděla o tom jen jedna osoba... (zatím nejmenovaná) a ta to začala řešit... Se zástupkyní školy... Zástupkyně to řekla třídnímu... A ten? Ten to samozřejmě potřeboval vyřešit... Hodinu jsem byla u něj v kabinetu a řešili jsme to... Řešili jsme jak tohle tak rodinné vztahy... Poplakala jsem si... Ale musím říct, že se mi trochu ulevilo...noo,pak to tak na dva týdny přestalo... A pak... Jedno úterý na odpoledku... Zase ty narážky... Bože jak já to nesnáším... 🙄😔 Tak jako místo toho, abych se tam rozbrečela... Jsem si řekla, že to přežiju a nějak si poradím... No... Jenže to bych nebyla já a zase se nepořezala... Ale teď už o tom nikdo nevěděl... Jen já... Teď mám 7 jizev... A zatím jsem vpohodě... Bojím se, že budu muset pokračovat... Díky osobám, které tvrdí, že mě mají rádi... Jsem prozatím přestala... A doufám, že už mi to vydrží... 😔

Trochu delší... Ale snad neva😅