SPÁLENÁ SRDCE

Kuchyň zaplňovala vůně vánočního cukroví. V sladkých vlnách pozdravila svíčky na okenním parapetu a vplížila se až do nosu dívky.

*

Za okny čaruje mráz,

kouzly tichých vzpomínek,

vzpomínek co potěší i zlomí vaz.

Však i v ochromení cítíš vděk.

*

Dívka se usmála a zhluboka se nadechla, aby si vůně více užila. Vůně prvního vánočního pečení je tu jen jednou za rok a žádná se jí nevyrovná. Chutná na jazyku trochu nostalgicky a až bláznivě šťastně. Nutí člověka zpívat si koledy a tancovat bosky ve sněhu. Tedy většinou. Někdy taky útočí na naše srdce tím nejzáludnějším způsobem.

*

Zasněžené tváře krajiny.

Dokonalost ve všech těch chybách.

Ty hvězdo jediná jsi bez viny,

ty nemůžeš za to, že mám strach.

*

Utřela si ruce od mouky do svého černého vytahaného trička a sklonila se k troubě, aby zkontrolovala dění uvnitř. Linecké těsto vykrojené do srdíček bylo stále ještě bledé. Srdce se musí ještě chvilku opalovat, aby získala narůžovělý odstín. Odstín dětských tváří po čase strávenému venku v mrazu zimními radovánkami.

Vrátila se tedy zpátky k práci a začala válečkem rozvalovat druhou dávku těsta.

Vlasy seplé do ledabylého drdolu byly zasněžené závějemi hladké mouky a tvář zdobila šmouha od moučkového cukru. Začala zpívat spolu s hlasy ze svého mobilu a pohupovala se do rytmu.

Hlas se jí třásl a zpívala falešně, čehož si byla dobře vědoma. Proto zpívala zásadně jen když byla sama. A to teď byla. Sama. Tak jak jen to je v lidském bytí možné.

*

Chodí ke mě hlavně v noci,

v tichu, když nemůžu spát.

Netvrdím, že mi vadí, že se vrací,

to musela bych lhát.

*

Spolu s prvními tóny písně Shape Of My Heart se do kuchyně i do duše vkradlo ještě něco. Jemná vzpomínka podobná křídlu šedého motýla. Mrazivá jako květy ledu na oknech. Hřejivá jako třetí adventní svíčka na stole. Ucítila ruce na svém pase. Tenké prsty hudebníka. Prsty, co hrají na ukulele, kytaru i basu a vytvářejí nebe na zemi. Hrají na struny srdcí. Někdy až příliš divoce, až ty struny přetrhnou. Ne, že by se tomu srdce příliš bránila.

*

Hraj na mě tiše.

Do poslední noty, do repetice.

Hraj na zbytky mé duše.

Hraj dokud můžeš a pak nikdy více.

*

Teplý dech jí pohladil na krku a pramínky krátkých, téměř černých vlasů tančily po odhalených ramenech. Slyšela dech druhé osoby, přerývaný s nádechem smíchu. Vydechla všechen vzduch z plic. Strach, hrůza, děs, probdělé noci odešly, odpluly do dálky spolu s prvním dotykem. Až teď si plně uvědomila tu bolest svírající její srdce, až teď když na chvilku zmizela. Cítila se tak lehce, rozplývala se ve vzduchu jako ta vůně cukroví. Bála se otočit, pohnout či jen nadechnout aby nepřerušila kouzlo té chvíle.

*

Nejvíce přeludy mě děsí

tou svou pomíjivou skutečností.

Pak do ticha řvu: "Kde jsi?"

A časem vrátím se k netečnosti.

*

Hlásek se zasmál nahlas: "A jéje ty jsi ale zase roztržitá. Máš opět ten svůj zasněný výraz. Haló země tě volá, cukroví se pálí!" Poslední zvonečky smíchu jsou pryč. Zbyl jen chlad, tma, prázdnota. Dívka sebou trhne a vrhne se k troubě, ven se vyvalí oblak černého dýmu. Všechna srdce jsou spálena na uhel. Všechna. Ani jedno tu nezbylo, tak proč krev stále tepe, proč plíce stále znovu a znovu ženou kyslík do plic.

Popadne plech a zanese ho na balkón. Z blízké benzínové pumpy slyší křik a smích. To se lidé baví. Necítí se jako by k nim patřila. Život k ní mluví v ozvěnách, stále v uších slyší hlas ze snů.

*

Ozvěny tebe nikdy nemizí.

Nevyblednou s časem a věkem.

Nikdy pro mě nejsou cizí.

Ač zapomenutí vítala bych s vděkem.

*

Vrátí se do kuchyně, cukr z tváří zmizel. Smyly ho slzy. Je sama. Postaví se k válu, s povzdechem otevře nejspodnější šuplík a schová do něj vykrajovátko ve tvaru srdce. Letos už ne, snad příště, snad za pár let, snad v tomto životě. Vykrajuje z tenkého plátu těsta hvězdičky a nožem je přenáší na plech. Celé nebe, všechny hvězdy nočních temnot leží tu před ní na pečícím papíře. Ale k čemu je jí celé nebe, když ta jediná hvězda o kterou stojí tu není. Nemůže tu být. Patří do jiného souhvězdí, do jiné galaxie. Září jasně a krásně. Ne pro ni, pro někoho jiného, to jí však na kráse neubírá.

*

Sviť hvězdo má, sviť ve tmách.

Spal na uhel mé srdce.

Půjdu za tebou ve dne, ve snách.

Jen ještě zasměj se tak krásně lehce.

*