Creepypasta High

Unesena

Probudila jsem se někde ve tmě, neviděla jsem dál než na pár centimetrů a co hůř, nemohla jsem se hnout - byla jsem přivázaná k židli.

Začala jsem křičet, a pak mi došlo že mě tu pravděpodobně přivázal Jack a můj křik mu jen řekne že jsem vzhůru. Vzhledem k tomu že jsem měla svázané ruce jsem si v duchu dala facku.
Začala jsem přemýšlet, jak se od tuď dostanu a vzpomněla jsem si na klíč od pokoje, který jsem měla v zadní kapse.
Fajn, pokusila jsem se na něj dosáhnout a dostat ho ven z kapsy.
Po několika pokusech se mi to kupodivu podařilo. A jak jsem ho držela, pokusila jsem se s ním přeříznout provaz kterým mě svázal, naštěstí nebyl moc tlustý.
Ale i tak jsem věděla že to potrvá.

Ano!

Podařilo se mi přeříznout provaz který mi svazoval ruce za zády.
Ale pořád jsem byla svázaná kolem pasu a pod koleny.
V tu chvíli se někde otevřely dveře, já dala ruce za záda, schovala v nich klíč a dělala že je mám stále spoutané.

Nepřekvapilo mě, když se přede mnou objevil Jack, bez masky, s úsměvem na tváři a skalpelem v ruce.

Jack:"Rád ťe zase vidím Adio" Jeho úsměv se ještě rozšířil.
Jack:"Už nejsi tak statečná že?"
Já jen vykopla nohama, bohužel jsem ho netrefila a tak jsem alespoň poznamenala.
Já:"Víc než si myslíš EJji."
Jack:"Ovšem.. Ty se prostě nevzdáš."
Přistoupil blíž a obličej měl těsně před tím mím. Já se pousmál, což ho zmátlo. A v pravý moment jsem pevněji chytila klíč a budla ho do tváře tak že tam zůstala hluboká rýha.
On jen zařval bolestí a upustil skalpel,já ho chytla a než se spamatoval, přeřízla jsem si provaz na břiše a rozvázal se celý.
Vyskočila jsem a rozběhla se.. Jen jsem nevěděla kam.
A ano.. Narazila jsem do nějakého sloupu a upadla,naštěstí jsem znovu neomdlela...

Chtěla jsem se zvednout ale něco mě srazilo k zemi, teda někdo.. Jack.. Už měl masku a já se šmířila s tím, že tohle nepřežiju a bylo mi jen líto že neuvidím jak se mu Jeff směje za to, že ho dostala holka...

Začala jsem se nekontrolovatelně smát.
Jack:"Čemu se kurva směješ!!? Co ti na tom, že budeš brzy mrtvá přijde tak vtipnýho?!?
Rozkřičel se na mě.
Já mu strhla masku a ukázala na hlubokou ránu na jeho tváři.
A rozesmála jsem se ještě víc.

Vlepil mi facku, ale můj úsměv nezmizel. Asi jsem se zbláznila.. Nějaký tichý hlas v mé hlavě mi říkal ať bojuji a pokusím se utéct ale další na mě hlasitě křičel, že stejně umřu,
tak je to jedno!
Mezi tím si nasadil masku a jednou rukou mě stále držel za krk přitisklou k zemi.

Počkat.. Já stále držím jeho skalpel!
To je blbec..jak na tohle mohl zapomenout? No a jak jsem mohla já?

Prostě jsem zvedla ruku se skalpelem a vyrazila mu ho do krku.
Zaječel bolestí.. No aby taky ne..
Já:"Měl jsi pravdu.. Já se nevzdávám. "
Prohlásila jsem hrdě a tentokrát jsem se rozběhla a trefila do otevřených dveří.

A co teď? Stála jsem v dlouhé  rozvětvující se chodbě.

Konec! Pokračování příště, dál to rozvádět nebudu.

-Creepy xenary