24 letters [yoonmin] ᵈᵒⁿᵉ

🎄 Dvacátý čtvrtý

,,Eomeoni!" Zakřičel mladý chlapec ze svého pokoje na matku, která dole v kuchyni pracně připravovala pokrmy na Štědrý večer. Jakmile ale zaslechla jeho volání, plotny ztlumila na minimální oheň a s odhozením utěrky na stůl se vydala za ním.

,,Copak potřebuješ, zlato?" Opřela se o otevřené dveře a zkoumavě pohlédla na svého syna, který s nervózním poklepáváním nohy stál u skříně a očima těkal po jejím obsahu.

,,Nevím, co si vzít na sebe."

,,A ty se někam snad chystáš?" Povytáhla postarší žena lišáčky obočí, přičemž na ni její syn vrhl polekaný pohled.

,,J-jo, vlastně jo," poškrábal se na zátylku.

,,Je to ten chlapec, co ti posílá dopisy?" Zeptala se něžně a usadila se na Jiminovu ustlanou postel. ,,Jak dlouho to už vůbec trvá?"

Modrovlásek si povzdechl a uvelebil se vedle své maminky. ,,Od prvního prosince. Od té doby mi je posílá každý den a snaží se mi dokázat...svou lásku. Háček je v tom, že stále nevím, kdo se za těmi krásnými slovy skrývá. No, a dneska mám možnost to zjistit."

,,Aww," rozplývala se žena a chlapcova rudá líčka stiskla mezi prsty, ,,konečně sis někoho našel!"

,,Eomma!" 

,,No co?" Zaculila se a byla připravena k odchodu. ,,A vem si ty uplé džíny, vždycky zaberou při první schůzce."

,,Eomma!!" Zavrčel Jimin na svou matku, která s tichým smíchem zmizela v chodbě. Nezapomněla za sebou zavřít dveře, aby měl modrovlásek soukromí.

Chlapec s nevěřícným pokroucením hlavy vytáhl doporučené kalhoty a nasoukal se do nich, nezapomínajíc je nad boky utáhnout koženým páskem. Na konec si oblékl prosté bílé tričko, zakryté další vrstvou béžového huňatého svetru.

Vzal si již nachystaný batoh a spěšně se vydal do předsíně, aby náhodou nepřišel na místo setkání pozdě.

🎄

Ten podvečer sněžilo. Nebe se halilo do černé noci, stále ale převládalo příjemně hřející slunce.

Podívaná na park byla doslova kouzelná. Holé stromy nesly lehkou vrstvu bílého poprašku a mezi jejich větvemi prozpěvovali zimní ptáci. Po vyznačených cestách chodily zamilované páry, držely se za ruce a vyměňovaly si pohledy plné něhy a lásky. U nedalekého mohutného dobu stál stánek s alkoholickým punčem, jenž celým místem roznesl vůni skořice a pomerančů.

A modrovlásek nervózně přešlapával u brány, v zorném poli Eojileoun, altánek, ve kterém se měl sejít se svým tajným ctitelem.

Udělal první váhavý krok a vydal se na požadované místo. A jakmile spočinul na posledním schodu, všiml si chlapce, jenž k němu byl zády a opíral se lokty o dřevěné zábradlí. Hlavu mu skrývala kapuce maskáčové bundy, šly však vidět obláčky páry, které mu vycházely od obličeje.

Mladší z chlapců podešel do středu altánu, načež se neznámý otočil a oni tak spočinuly tváří v tvář. Tedy, ne úplně.

Starší měl stále krytý obličej. Přes hlavu onu kapuci, z které čouhala pouze hustá ofina černých vlasů, a na ústech a nosu bílou roušku. Když ale spatřil modrovláska, neubránil se šťastnému úsměvu.

,,H-hyung?" Zašeptal Jimin tiše. Pozoroval hyunga překvapenýma očima, až nakonec zastavil v těch jeho, čokoládových jako ta nejhořčí tabulka. ,,Jsi t-to ty?"