Malfo

5.července

Když jsem se dnes probudila, vstala jsem a sešla dolů po schodech do kuchyně. Táta už byl také vzhůru, seděl u stolu a prohlížel si nějaké papíry. Šla jsem směrem ke kuchyňské lince, že si udělám snídani. Tátovo výraz mě ale zarazil. Koukal do nějakého dopisu, jako kdyby zkameněl.
,,Tati? Stalo se něco?" zeptala jsem se opatrně. ,,Přišel nám dopis z banky. Další upomínka. Začínám mít obavy. Když to nestihneme zaplatit, můžeme se jít sbalit rovnou pod most." ,,Tati, neházej flintu do žita. Budu tvrdě trénovat, aby jsem vyhrála nějaké ty peníze na tom závodě." ,,To je hezké, pomohlo by nám to, ale pořád by nám zbývalo." povdychl si táta. ,,A co ten nový box co si postavil! Určitě se někdo ozve." dala jsem tátovi pusu na jeho zkamenělou zkleslou tvář a běžela nahoru za ségrou.
  ,,Lucy, vstávej, jdeme trénovat!" stáhla jsem jí peřinu. ,,Co tak najednou?" řekla rozespale. ,,Přišla nám další upomínka. Táta je z toho hrozně zkleslej. Musíme něco udělat, jinak se zhroutí!" ,,Co?! Běž si připravit Orea na trénink, já se mezitím obléknu. Sejdeme se za 15 minut na jízdárně!" vyskočila Lucy z postele.
Když jsem se rozjížděla na první křížek zhluboka jsem se nadechla a hodně se soustředila. Dobrý. Druhý křížek jsem také neschodila. Lucy opět zvedala překážku, až jsme došli na 100 cm. Lucy měla pravdu, včera byl asi blbý den. Dnes nám to šlo. Po tréninku jsem běžela za taťkou, abych mu řekla o mém dnešním tréninku. Ale našla jsem jen mamku. ,,Mami, nevíš kde je táta?" zeptala jsem se. ,,Jel do práce." odpověděla mamka. ,,Vždyť je dneska pátek a v pátek do práce nechodí ne?" divila jsem se. ,,Dal si v práci co nejvíce přesčasů, aby dostal víc peněz. Vrátí se až pozdě večer."
Odpoledne jsme jely s Lucy na vyjížďku a přemýšlely jsme, co udělat. Ale vůbec nic nás nenapadlo. Bojíme se. Ne o sebe, ale hlavně o tátu. Už takhle se hroutí a teď bude ještě přepracovanej.