Martinus
Týden utekl jak voda a já už s kufry a pasem v ruce vstupuji do obrovské haly zvané letiště. Jo a po mé levé straně jde i Marcus, ale o něho tady nejde.
„Martinusi-zpomal-tro-trochu." Mezitím, co větu dostane ze sebe, se třikrát nadechne.
„Kdybys nebyl línej a cvičil bys." zakroutím nad ním hlavou a své tempo nesnížím. Marcus už hrozně dlouho nebyl ani v posilovně.
„Tak díky no." Trochu mě to zamrzí, ale už jsem to řekl, teď to nezměním. „Mám takový pocit, že jí akorát ublížíš..."
Nad tím jsem vůbec nepřemýšlel a trochu mě to vykolejí. Co když jí vážně teď zkazím nějaký moment? Ale musím jí vidět... Za zkoušku nic nedám...
„Chci říct...nebylo by lepší, to spíš brát jako dovolenou? Na Y/N se můžeme vykašlat, být v Praze třeba týden, dva a pak jet domů, co ty na to?" Marcus se pořád snaží a já se pomalu začínám ztrácet ve svých myšlenkách.
„Já...já nevím." šeptnu. Hrozně jsem se na ní těšil, ale asi to bude lepší. „Chtěl jsem jí vidět."
„Je mi to líto, brácho." řekne Marcus.
To je v pohodě. Pomyslím si.
Y/N
Svatba se koná za 3 dny a na tebe už přepadla depka. Hodně přemýšlíš a docela se z tebe stává smutný člověk.
„Cítím se hrozně na nic." tvrdíš skoro pořád.
Možná za to nese vinu i to, že jsi před týdnem dostala menstruaci a úplně se ti zkazila pleť i postava, do toho ještě stres, je to dost na prd.
Vždy sis myslela, že svatba není až taková věc, rodiče říkali, že na to nemůžeš být ani nikdy připravená, ale vždyť PO SVATBĚ SE ZMĚNÍ ÚPLNĚ VŠECHNO! pomyslíš si.
Maya
Stále se dívám na svou konverzaci s Y/N.
09:03
já (Knedlík🎀) : Y/N, je mi to moc líto, prosím ozvi se.10:32
já : mám o tebe strach...11:54
já : je mi to moc moc moc líto, jen...jestli máš Martinuse pořád ráda...tak13:02
já : ale to je jedno...přeji ti to s Lukasem...23:58
já : mám tě ráda, Y/N...Y/N 🧡 si vaší zprávu zobrazila v 03:43
Telefon zamknu a zlomeně si sednu do postele. Chtěla jsem jen...ugh, já nevím! Jen jsem to zase pokazila jako vždycky... Lehnu si na záda a podívám se na strop. Před očima se mi vybaví několik zážitků s holkama, a pak usnu.
***
Něco mě donutí otevřít oči, otevřu je a promnu si je. V mém pokoji je už světlo, takže hádám, že je ráno.
V tu se zvuk, který zapříčinil moje vzbuzení ozve znovu, zvonek.Snažím se, co nejrychleji vyhrabat se z postele, ale noha se mi zamotá do peřiny, takže místo normálního vylezení z postele, udělám spíš nejvíc komické vypadnutí, které se mi kdy povedlo. Taky si hezky narazím záda, na které jsem spadla.
Přejdu ke dveřím a bez radosti je otevřu. Za nimi stojí Mia (Idyotka).
„Ahoj." vypustí ze sebe, odstrčí mě ze dveří a přejde ke mně do bytu.
„Ahoj, M. Co potřebuješ?" zeptám se a jdu k ní.
„Já...mám strach o Y/N..." vysype ze sebe.
„Tomu rozumím, ale proč musíš být u mě doma, abys mi to řekla?"
„PROTOŽE NEVÍM." křikne a rozbrečí se. Zatnu zuby, protože si uvědomuji, že za to můžu já.
Chvíli je ticho, ani jedna z nás nic neříká, jen na sebe koukáme. Nakonec to jsem já, která přetrhne ticho.
„Taky ti Y/N hází zobrazeno?" zeptám se. Mia přikývne a podá mi telefon. Vezmu si ho od ní a přečtu si zprávy.
13:23
já (Mia) : Ahoj, Y/N... doufám, že jsi v pořádku.17:00
já : nechceš něco podniknout?22:04
já : mám tě pozdravovat od mamky, těší se na svatbu a já taky.Y/N
„Ignoruješ holky, protože...?" prskne Lukas do telefonu. Protočíš očima a ignoruješ jeho dotaz.
„Zlato, bombardují mě zprávami, jestli jsi v pořádku..."„A to je moje povinnost jim všechno říkat?"
„Miláčku...jestli chceš, můžeme svatbu odložit, až se budeš cítit lépe... Je to na tobě." Lukas se k tobě chová, tak krásně...
„Já...já nevím. Cítím se teď hrozně na nic." šeptneš.
„To nevadí, tak já svatbu odložím, za 2 týdny, vyhovuje?" zeptá se tě trochu zklamaně.
„Děkuju, miluju tě."
„Já vím." a Lukas hovor ukončí.
Sedneš si do rohu tvé a Lukasové ložnice a rozpláčeš se.
Nechci být na nic...chci mu dělat radost a ne mu ji kazit...chci, aby byl šťastný, ale může být šťastný se mnou? Pomyslíš si.
ZDRAVÍM!! 💛
Dnes je to kratší kapitola, ale po takové době, kdo by čekal něco lepšího, co? :Dddd
Doufám, že se všichni máte dobře💛
Přeji hezký zbytek dne. 💛
- L
ČTEŠ
I'm missing you. (I'm sorry 2)
FanfictionJednoduše to začalo, jednoduše to skončilo... Zlomené srdce se vzpomínkami nebo srdce plné života bez vzpomínek? Dokážeš si vybrat?