Melt my frozen heart

Finále...

Pohled Michala:

Je to tady, krátký program jsme docela obstojně zvládli. Jsme na druhém místě a čeká nás poslední jízda. Poslední šance.
,, Připravený přepsat dějiny?"
,, Opravdu tolik věříš tomu, že vyhrajeme?"
,, Nemám nejmenší pochybnosti."
Políbil mě. Byl si tak jistý, tak šťastný. Věděl jsem, přesně, jak zajistit naší výhru a ještě větší Honzovo štěstí. Byli jsme připravení vstoupit na led.
,, Miluju tě."
,, Já tebe taky Honzo. Uděláme tu figuru."
,, Cože ne!"
,, Ano."
Vjeli jsme na led a stále se hádali.
,,Ani nápad."
,, Uděláme ho."
,, Ne."
,,Ano."
,,Ne."
,, Ale jo, miluju tě a věřím ti. Uděláme ho konec diskuze."
Začala hrát hudba a my začali bruslit.
,, Připravený?"
,,Jako kdybych se na to připravoval celý život."

Povedlo se nám to. Přišel na známky. Byly vysoké, dost na to aby nás to vyhouplo na první místo.
,,My máme zlato!"
Zajásal Honza a bez ohledu na kamery a všechny ty lidi mě vášnivě políbil. Usmívali jsme se na sebe a nikdo kromě nás dvou jakoby neexistoval. Povedlo se nám to, co jsme chtěli. Měl jsem neskutečnou radost, do chvíle, kdy jsem si vzpomněl na Honzova slova.
Po olympiádě už tě nechci vidět.
Platí to stále? Je tohle čas, kdy se naše cesty rozejdou? Jak to s námi bude? Jsme pár nebo to pro něj bylo jen příjemné zpestření posledních dnů, které se mnou musel trávit. Mám tolik otázek a zodpovědět mi je může pouze jediný člověk, Honza...

Jak to bude dál? Jaké jsou odpovědi na Michaelové otázky?