Hockey from the other side

Martin Nečas

MS juniorů do 20 let 2019 Victoria, Kanada. Čtvrtfinále, Česko x USA, 1:3

Byla jsem tam, když jste prohráli. Když jste promrhali poslední šanci na medaili. Viděla jsem vaše utrápené výrazy. Cítila jsem to napětí, které panovalo mezi tím málem českých fanoušků v hale. A tak jsem se rozhodla, že dneska o hokeji nepadne ani slovo. Vím, že bys to bral jako provokaci.
A tak jsem tě pozvala do nedalekého nočního klubu.

Potichu jsem seděla u baru, upíjela své pivo a vyhlížela tě, kdy vejdeš do dveří. A když jsi se začal vymotávat z těch všech závěsů, které zakrývaly vchod, aby se do klubu nedostalo světlo, vystřelila jsem do stoje a šla ti na pomoc.

,,Co to doprdele je? Kurva tolik závěsů," zaklel jsi naštvaně a odhrnul poslední látku, která ti překážela v cestě.

,,To je, aby tu byla tma, ty pitomče," zasmála jsem se, vzala tě za ruku a dotáhla tě do rohu místnosti ke koženým pohovkám, na které jsem tě povalila a obkročmo se na tebe posadila.

,,Hm, to se mi líbí," zašeptal jsi s úsměvem a položil mi své ruce na zadek.

Naklonila jsem se k tobě a pomalu přiložila své rty na tvůj krk a začala sát. Hlavu jsi dal lehce na stranu a roztomile jsi zasténal.

,,Nejdem na hotel, Martine?" Zašeptala jsem ti do ucha, slezla z tebe a posadila se po tvém boku, protože už se po nás začali otáčet lidé a já čumily nesnáším.

,,Nejde to, Filip tam někoho má," povzdechl sis a políbil mě. ,,Ale hajzly jsou hned tady," dodal jsi jen tak mimochodem a čekal na mou reakci.

,,Dneska ne," zavrtěla jsem hlavou a otočila od tebe hlavu.

,,Co blbneš? Máš krámy nebo co?"

,,Nemám. Ale už mě unavuje bejt tvoje kurva. Nechci pořád jen prcat na záchodech. Už je to prostě divný," odsekla jsem a založila si ruce na hrudi.

,,Nebyla jsi to ale náhodou ty, kdo se  hned od začátku řídil tím svým pravidlem, buď kamarád, s kým si rozumíš, spi s tím, kdo tě přitahuje," zasmál ses a položil mi ruku kolem ramen, protože jsi věděl, že máš navrch.

,,Jo, a za tím si stojím. Ale to jsem netušila, že strávím všechen svůj volnej čas v letadle, když za tebou budu milostivě lítat pokaždý, když máš na mě chuť."

,,Vždyť ti ty cesty platím. Platim ti všechno, tak co se ti nelíbí?" Pokrčil jsi rameny. Jak jsi to mohl nevidět?

,,No třeba právě to, že za mě platíš. Když přiletím, vyspim se s tebou, zajdem na večeři nebo na zápas, pak dostanu prachy, abys mi proplatil letenky a než se naděju, jsem zase doma. Co tohle má bejt?" Povzdechla jsem si a zaměřila na tebe svůj pohled. Pátral jsi v mém obličeji. Proč jsi mě nedokázal pochopit?

,,To sis sama vybrala."

,,Kurva, ale tenhle dialog už jsme vedli asi před pěti minutama. Já fakt nevim, co se to děje, ale tohle asi přestává fungovat."

,,Aha, tak takhle to je. Když se nedaří, tak slečně nejsem dost dobrej, že jo. Jak nepřivezu medaili, tak najednou měníme pravidla." Tvá slova mě překvapila. Připadala jsem si jako tvoje děvka, teď jsem jí podle tebe doopravdy byla.

,,Panebože, ty jsi snad vážně hokejista podle všech stereotypů, že jo? Jak můžeš bejt takovej debil? Jak víc ti mám naznačovat, že už asi nezvládám spát s tebou bez citu!" Vykřikla jsem a hodlala se postavit, ale ty jsi mě za ruku stáhl zpátky a podíval se mi do očí.

,,Ty mě miluješ?" Hlesl jsi potichu a chytl mě za ruce.

,,Ne. Nevěřím na lásku, to víš. Ale asi tě mám ráda. Já nevím. Copak tebe nikdy nenapadlo, že si fakt rozumíme?" Vydechla jsem zlomeně.

,,Ale. Cože? Já nevím, asi jo, asi si rozumíme. Ale já teď nevím, co si mám vůbec myslet. Snažil jsem se dodržovat všechny tvoje požadavky, tvoje pravidla. Proč je teď měníš?" Vypadal jsi zoufale. Až teď mi docházelo, co všechno jsem ti vlastně provedla a jak si to šeredně odnesu.

,,Já ti nevím, Martine. Tohle si prostě jen tak nenaplánuješ. Nikdy jsem si nemyslela, že bych třeba někdy chtěla něco jako vztah. Ale já nevím. Prostě se mi líbí jakej jsi, jak se ke mně chováš, protože umíš bejt fakt gentleman, jsi vtipnej a je mi s tebou dobře."

,,Kdy jsi se takhle změnila?" Zavrtěl jsi hlavou a smutně se na mě díval. Sklopila jsem hlavu a nechala po svých tvářích stéct prvních pár slz. Musela jsem se držet, protože před tebou jsem brečet nechtěla.

,,Víš co, Martine? Já už půjdu. Musím si ještě přeobjednat letenky a tak, znáš to. Ty víš, jak to mám, napiš mi, až se rozhodneš ty," zašeptala jsem, vtiskla ti poslední pusu na tvář a odešla.

Když jsem jela taxíkem na letiště, věděla jsem, že jsem tě dneska viděla naposled. Během těch dvou let, co jsme se znali, jsem totiž veškerý svůj cynismus a odpor ke vztahům přenesla na tebe. Naočkovala jsem tě svou vlastní medicínou a teď jsem za to měla pykat.

Když jsem se v klidu posadila na lavičky v letištní hale a vzala do ruky telefon, abych zavolala domů, že se vracím dřív, zarazila mě nepřečtená zpráva, která na mě blikala a zvala mě k otevření.

Martínek: Asi už jsem se rozhodl