Hockey from the other side

Dimitrij Jaškin

18.5.2019, volný den českého národního týmu na MS 2019, Bratislava, Slovensko.

,,Kotě, je mi líto, že tě budím, ale musím na trénink," zašeptal jsi do mého ucha a já prudce otevřela oči.
Pomalu jsem se přetočila na záda, abych mohla vidět tvůj obličej. Tu poslední věc, kterou jsem po včerejší noci vidět chtěla.

Usmíval ses na mě, hladil mě po tváři a já jen přemýšlela, jak se odsud co nejrychleji dostat.

,,Mm, dobře," šeptla jsem a vymotala se z peřin.

Kmitala jsem po pokoji a postupně se oblékala do svého oblečení, které bylo poházené všude kolem. Byla jsem si moc dobře vědoma toho, že mě celou dobu pozoruješ.

,,Nemusíš tak chvátat, ještě trochu času mám," zasmál jsi se a posadil se na posteli.

,,Musím," odpověděla jsem stroze, zapla si knoflík u kalhot, vzala svou kabelku a vydala se ke dveřím.

,,Proč?" Zeptal jsi se zaraženě, když jsem si obouvala boty.

,,Protože musím odsud vypadnout."

,,Proč?" Opakoval jsi svou otázku.

,,Protože tohle nechci dělat znovu," vydechla jsem a postavila se k odchodu.

,,Ale už jsme to udělali znovu a bylo to kurva dobrý," uchechtl jsi se a já jen čekala na ten moment, kdy se zvedneš z té postele a půjdeš za mnou.

,,Ne, Dimo. Já nemluvím o sexu. Mluvím o tom, co bylo v létě," odpovídala jsem ti stále zády k tobě.

,,A proč nechceš, aby se opakovalo to, co bylo v létě? Vždyť nám bylo tak dobře a kdybych neodjel do Washingtonu," povzdechl sis. Ano, to bylo. Bylo nám spolu nádherně, ale my spolu nemohli být.

,,Ha, ty si myslíš, že to byl ten důvod, proč jsme se rozešli? To, že jsi odjel do Ameriky?" Nemohli jsme spolu být tehdy, nemůžeme spolu být ani teď. Proto jsem na tebe musela být zlá. Musel jsi na mě zapomenout, musel jsi se soustředit na mistrovství.

,,A nebyl to snad ten důvod?" Ozval jsi se zpoza mě.

Zhluboka jsem se nadechla, otočila se a podívala se ti do očí.

,,Neměla jsem tě ráda, Dimo. Nikdy jsem tě neměla ráda tak, jak ty mě."

Čekala jsem, co mi na to řekneš. Věděla jsem, že ti to muselo ublížit, ale také proto, jsem ti tohle řekla.

K mému údivu jsi se ale začal smát. ,,To není pravda, Aničko,'' zavrtěl jsi hlavou stále s úsměvem na rtech. ,,Můžeš mě přesvědčit snad o čemkoli kromě tohohle. Nikdy jsem si nebyl ničím tak jistý jako tebou, víš? Tak mi teda řekni ten pravý důvod, protože tenhle to není.''

,,Dimo, tohle jsem dělat nechtěla, tak mě k tomu nenuť. Včera jsme se v tom baru neměli vůbec potkat. Ty se teď musíš soustředit na hokej a na nic jinýho, rozhodně ne pak na mě,'' zavrtěla jsem hlavou a sklopila oči. Nedokázala jsem se na tebe déle dívat.

,,Právě teď se na nic jiného než na tebe soustředit nechci. Že jsme na sebe včera narazili byl osud a bylo to snad to nejlepší, co mě tuhle sezonu potkalo a-''

,,Jsi rusák, to je ten důvod!'' Vykřikla jsem a tím tě přerušila. Vyjeveně jsi na mě zíral, lapal jsi po dechu a mně se z toho pohledu na tebe začaly řinout slzy z očí. Byl tohle opravdu jediný způsob, jak se od tebe oprostit?

,,J-jak prosím?'' Vysoukal jsi ze sebe a hlasitě polkl.

,,Rusák! Jsi z Ruska, kruci. Copak jsem s tebou mohla být? Všichni si ze mě dělali legraci, polovina mé rodiny tě nesnášela, pro ně jsi prostě roztahovačnej rusák, víš? A já to nemohla dál snášet. Tohle byl ten důvod,'' šeptla jsem, otočila se ke dveřím a sahala po klice. Vědoma si toho, že je to naposledy, co od tebe odcházím. Po tomhle jsi si mě totiž už nemohl pustit do života.