Capsize // h.s. (CZECH TRANSLATION)

FOURTEEN

„Pojď," řekla Celia, když prakticky táhla svou sestrou chodbou. „Budeš dnes spát se mnou."

Isabel nekontrolovatelně vzlykala celou cestu do jejich komnaty. Poručila služebníkům vanu hned, jak došly do pokoje, a když se dveře za služebnou zavřely, otočila se čelem ke své plakající sestře. Sedla si na okraj Celiiny postele, Isabel si schovala tvář do třesoucích se dlaní, načež se nikdy nekončící vodopády řinuly z jejích modrých bazénků.

„Izzy," zašeptala Celia, klekající si před ni. Žádná odpověď, jen vzlyky. Rychle chytila Isabelina zápěstí a odtrhla ruce z její tváře, držící je pevně ve svém klíně.

„Isabel!" její hlas byl pevný, překvapující Isabel a její pláč ihned ustál. Celia se snažila uklidnit svůj hlas. „Izzy, drahá sestřičko," začala, „řekni mi, co se stalo."

Isabel otevřela pusu, aby promluvila, rty se jí třásly.

„Otec byl zabit přímo přede mnou," řekla, její hlas se třásl a byl jemný. „Sledovala jsem, jak mu hrudí prošel meč jako jehla látkou. Objevila se krev a vyšplíchla a ti strašní lidi se plížili s radostí." Slza jí spadla z oka a sklouzla jí po zaprášené tváři, kapající z její brady na Celiinu ruku.

Celiino srdce divoce uhánělo, každý úder se zdál jako úder cválajících kopyt na špinavé cestě. Zavřela oči, aby si zachovala klid a pak se podívala do Isabeliných vzdálených očí.

„Ublížili ti?"

„Ne," odpověděla jednoduše. „Ačkoli si myslím, že to měli v plánu."

Celia se roztřeseně nadechla, stejně jako služka znovu vstoupila do místnosti, ohlašující, že vana je napuštěná a připravená pro Isabel. Sledovala, jak služebna chytila Isabelinu paži a vedla ji do umývárny, pak se rozhodla jít do převlékárny. Proklouzla za paraván a posadila se na studené dřevo, modlící se k Bohu, aby krvácela. Sledovala, jak uvolnila tekutinu a nebyla tam žádná krev.

Stáhlo se jí srdce.

Celia měla zpoždění a její měsíční bolesti o sobě nedaly vědět, což by měly. Rychle spěchala do umývárny, kde seděla Isabel ve vaně u krbu, služka tiše stála v rohu místnosti. Šla přes místnost, usmála se, než zašeptala služce do ucha.

„Mohla byste pro mě udělat laskavost?" zeptala se. Dívka přikývla a přiklonila se. „Potřebuji, abyste mi přinesla nějaké bylinky."

„Jaký druh, slečno?"

„Mandragoru." Dívka se zaklonila a zamračila se. „Je ro pro mé měsíční využití," ujistila ji Celia, lhala skrze zuby.

„Samozřejmě, slečno." Udělala pukrle. „Přinesu vám ji do komnaty."

+

Celia otevřela dveře komnat a zavedla Isabel dovnitř. Její tělo bylo slabé a oční víčka těžká, načež pomalu mrkala, byla soustředěná někam do dálky. Celia odhrnula deku a položila ji do postele, líbající ji na čelo, načež naznačila služce, aby ji začala svlékat.

Beatrice seděla na okraji své postele, její ruce něco v klíně skrývaly. Jak služka svlékla Celiiny šaty, zúžila oči na předmět, který se pokoušel vypadnout.

„Co tam máš?"

Oči Beatrice vyletěly vzhůru, když zvedla objekt v jejích rukách. Kořen byl velký a hrudkovitý a Celia přesně věděla, co to bylo.

„Mandragoru, Celie?" zeptala se Beatrice, její hlas byl tichý a oči zúžené. „Znám o dvou využitích; čarodějnictví a potrat."

„Nechte nás," řekla Celia služebně, která udělala pukrle a odešla beze slova nebo dalšího pohledu. „Bea-."

„Znám tě," řekla. „A vím, že bys nebyla tak bezstarostná, abys přišla s čarodějnictvím. Trest je smrt a ty bys nenechala projít Isabel další ztrátou. Takže čí je to dítě?"

Celia se podívala na svou sestru, která klidně spala na posteli.

„Myslím, že víš," řekla tiše.

„Proklínám toho piráta!"

„Beatrice, tiše!" zašeptala Celia ostře, vyděšená, že by se její sestra vzbudila. „Je to stejně moje vina jako jeho."

„Jak jsi mohla být tak bezohledná?"

„Od kdy jsi ty ta, která se zajímá o reputaci a dělání správných věcí?" vyzvala ji Celia.

„Ou, aha," řekla Beatrice. „Teď, když se tvá drahá sestra vrátila, kašleš na mě!"

„To není pravda a ty to víš! Jsi moje nejlepší přítelkyně od chvíle, co jsi sem přijela."

„No, pak bys měla vědět, že plánuji vzít si lorda Byrona."

Byla odmlka, přičemž Celia přijímala tu větu.

„Cože?" vyděsila se.

„Je to velmi úctyhodný muž s velkou půdou. Myslela jsem si, že budeš mít radost, pokud jsi moje nejlepší přítelkyně."

„Viděla jsi ho bez masky? Jeho nos připomíná zobák! A má krysí oči."

„Celie, rozhodneš se!" řekla Beatrice frustrovaně. „Proboha, ty jsi ta, která mě otravovala, abych byla vnímavá od chvíle, co ses vrátila."

„Vnímavá, ano. Ale ne usadit se... s ním. Co doktor Wiliams? Je velmi pěkný a úctyhodný."

„Cože?"

„Ten muž, se kterým jsi naposledy tancovala."

„Ou!" řekla Beatrice. „Myslela jsem si, že představa byla pro tebe příliš romantická."

Celia převrátila nad Beatricinou malicherností oči.

„Starám se o tebe, Beo. Chci, abys byla šťastná. Pokud budeš s lordem Byronem, tak ať, ale viděla jsem, jak tě Luke okouzlil."

Beatrice se usmála.

„Taky se o tebe starám. Vzít si tu mandragoru je nebezpečné. Nechci tě ztratit."

Celia si povzdechla, objímající se kolem pasu.

„Co jiného mám dělat? Pokud budu nosit jeho dítě, budu označená za děvku a to dítě bude bastard."

„Jen buď opatrná," řekla Beatrice. „Vyhledej si o tom něco, než cokoli uděláš. A ať tě nechytnou."

„Nechytnou." 

__________

Myslíte si, že je to správné rozhodnutí, aniž by se poradila s Harrym? :\   
Edited