Capsize // h.s. (CZECH TRANSLATION)

TWENTY-THREE

Isabel se začervenala nad Jamesovými slovy zopakovanými její sestrou, její rty se vytáhly nahoru nad slovem svůdná, kterým byla popsána. Nikdy si nemyslela, že by si muž, takový jako James, o ní myslel takovou věc. S třepetajícím se srdcem souhlasila s Jamesovou žádostí. Celia hluboko uvnitř věděla, že jejich společný život nebude nic šťastného a úžasného.

Později toho večera, když Celia sundávala komplikovaně protkanou paruku z Elizabethiny hlavy třásly se jí prsty. Slova, která Elizabeth řekla Jameovi, bránila Celii, znovu a znovu se jí přehrávaly v hlavě. Byla zuřivá sama na sebe, že naletěla na Cassandřina škodlivá slova.

„Děje se něco?" zeptala se Elizabeth.

Královna se ponořila do horké vany sálajícího ohně. Růže vyplavaly na povrch zamlžené vody, ze které stoupala pára.

Celia stála na druhé straně místnosti, chystající Elizabethiny šperky.

„Vůbec ne, vaše výsosti."

„Je v pořádku litovat se."

„Jsem šťastná z mé sestry. Nezaslouží si nic jiného než štěstí a lord Berkeley ji tím obdaruje.

„Ale mohl obdarovat tebe," řekla Elizabeth.

„Pokouším se dávat přednost ostatním před sebou, vaše výsosti."

„Obdivuhodná vlastnost," odpověděla. „Pamatuj, co jsem řekla, Celie. V soukromí je v pořádku být smutná."

Celia zatnula zuby, prohlížející si místnost. Cassandra a Beatrice dokončily jejich večerní povinnosti a byly propuštěny, ale Celia a Margaret zůstaly, aby pomohly královně do postele. Podívala se na Margaret, jejíž oči byly sklopeny k podlaze.

„Ujišťuji vás, vaše výsosti, že není třeba truchlit na ztrátou žádosti lorda Berkeleyho."

Elizabeth zamručela. Voda se uzavřela, když si položil hlavu o její zadní část.

„Kdo by měl být tvůj další nápadník?"

„Pokud se mohu zeptat, koho konzuel přesvědčil, aby byl vaším dalším nápadníkem?" zeptala se Celia, ústa měla nervozitou vysušená. Elizabethina odpověď by dokázala, zda si cenila Celie jako přítelkyně nebo jen služky.

Elizabeth si povzdychla.

„Arcivévoda Ferdinand z Rakouska."

Žádná hrubá slova od Elizabeth. Celia pocítila úlevu.

„A co si myslíte o tom protějšku?"

„Odmítá mě."

„Už jste se s ním setkala?"

„Ne," řekla Elizabeth. „Není pochyb, že jej přivedou na královský dvůr, a když to udělají, chci tě mít po svém boku každý krok. Musíš tady být, abys mě zachránila od mé záhuby."

Celia se usmála.

„Samozřejmě, vaše výsosti."

Nastala krátká pauza, načež Celia cítila, jak její sebevědomí začalo odplouvat. Bylo nahrazeno slovy Beatrice, varování, že by Harry mohl odplout každým dnem. Celia spolkla strach.

„A jak dlouho budou piráti na královském dvoře?"

Celia mohla cítit Margaretiny zmatené oči na svém obličeji, zajímající se, proč by se Celia ptala na takovou otázku. Dívala se do země.

„Pracuji s nimi na zápletce proti španělským pirátům," odpověděla Elizabeth. „Proč se ptáš?"

„Zvykla jsem si vidět jejich ošumělé tváře v paláci, bude divné, až budou pryč."