Místnost bez oken
Už nikdy nevyjdu ven
Mé dveře stráží deprese
Zachránce lekne se
V noci pláču a bdím
Přes den jsem s ním
Světlo už dávno odešlo
Mé srdce žalem prasklo
Zabít jsem se chtěla
Co je to láska jsem dávno zapomněla
Avšak rytíř zdatný depresi zabil
Od skřeta zlého mě osvobodil
Láskou mé srdce naplnil
Smutek a zlost odpudil
Jeho hlas je krásnější než růže
Jen on mě mít může
Jeho oči jsou jasnější než nebe
Navždy chci mít ho vedle sebe
