I don't want to be with you / >Reddie< [CZ]

~30~

Stál jsem venku a opíral se o zábradlí. Od kavárny se ozval zvonek, někdo vyšel ven a šel přesně ke mě.
„Richie... Moc mě to mrzí, vím jaký to je a že to moc bolí. Chci jen aby si věděl že ničeho není konec, když s tím něco uděláš." Řekla Lucy svým tenkým a příjemným hláskem.

Lucy byla poměrně malá jako Eddie, byla citlivá a milá. Je to už pár měsíců co se na ni vykašlal přítel, blbě to snesla. Kdyby nebylo Kath nevím kde by teď byla.

Přišla přesně vedle mě a já začal brečet, jak jsem mohl dopustit že odjel? Přišel jsem o něj a to jen mou hloupostí, hrozně to bolí.
„Shhh, to bude dobrý." Řekla a objala mě, najednou se zase ozval zvoneček a já si začal utírat slzy.

Otočili jsme se a ve dveřích stáli Ava a Eddie.
„Chápete to? Ten malej dohodl že budeme mít jídlo zdarma, jídlo zdarma asi jsem umřela." Řekla Ava úplně úžasle.
„Ojoj, kdo ti hodil písek do očí?" Řekla Ava a pak si to uvědomila. Podívala se na nechápavýho ale zároveň vyděšenýho Eddieho.

„Co se-" Nedořekl Eddie jelikož mu Ava skočila do řeči.
„Má alergii!" Řekla pohotově a usmála se na nás stylem jak moc to zachránila.
„Ty máš alergii?" Řekl nevěřícně Eddie a já s úsměvem přikývl.
„Tak fajn, já půjdu dovnitř." Řekl a pak odešel.

„Promiň Richi, doopravdy mě to mrzí." Řekla neobvyklým tónem Ava a pak šla směrem ke mě. Pohotově jsem ji objal, byla malinká tak jsem se musel trošku sklonit. Pak jsme všichni tři vešli dovnitř a sedli si ke stolu.
„Zlato co ti mám koupit k narozeninám?" Řekla Kath Lucy a ona se na ni ušklíbla.
„Něco co by mi dokázalo jak moc mě miluješ." Řekla a Kath se usmála.

„A když ti dám sebe?" Řekla a Lucy se začervenala.
„To by byl nejlepší dárek." Řekla a pak se lítostně podívala na mě. Pak všichni u stolu, lítostně se na mě dívali dokud jsem se neusmál, nebylo proč prostě jsem se usmál na stůl.

Nikdo mi dal ruku na tu moji a já zvedl pohled k Eddiemu.
„Pojď se mnou." Řekl a pomohl mi se zvednout od stolu, vedl mě směrem přes kuchyň kde nás pohledem probodával jeho přítel. Dovedl mě ven do nějaké chladné uličky.

„Co se ti děje? Můžeš mi to říct jsme nejlepší kamarádi." Řekl Eddie a chytl mě za rameno.
„To je právě ono! Jsme nejlepší kamarádi, ale než jsi přišel sem byli jsme víc než jen to. Vím že je to pár let ale víš ty co? Přišlo za mnou několik holek i kluků že se mnou něco chtějí mít, ale já je odmítl jen kvůli tobě.."

„A když tě konečně vidím a chci tě políbit, přijde nějaký o mnohem hezčí kluk než já a udělá to za mě. Řekl si že spolu budeme přes všechny překážky, promiň ale já tě budu pořád milovat. Ať se ti to líbí nebo ne." Řekl jsem a utřel si slzu která mi tekla po tváři. Eddie se na mě provinile díval, nic neříkal.

„Víš co? Jsem tvůj kamarád a jako tvůj kamarád ti to přeju, jsi s ním vyloženě šťastnější a to je to hlavní." Řekl jsem, usmál se na něj a rychle ho políbil na tvář. Pak jsem odešel a následně i z kavárny, šel jsem neznámo kam prostě jsem šel všude možně. Hlava mě bolela a já viděl hrozně rozmazaně, nakonec jsem se složil v uličce a tam usnul dokud mě neprobudil známý hlas.

„Nico?"

Kapitolu jsem chtěla vydat už včera ale nestihla jsem to, snad nevadí 😅❤️ Já nevím jestli tuhle knížku mám ještě nějak protáhnout a nebo ji po pár kapitolách ukončit.. Mě je to vlastně jedno, tahle knížka mě docela baví psát ale zase je to jenom na vás. A taky potřebuju zlepšit náladu, mooc prosím. Už dnes se ze mě stvává nejsmutnější člověk světa. 😐
Jinak mooc děkuju že ještě někdo tuhle knížku čte, jsem děsně ráda! Zbožňuju vás!! 😍❤️💫