I don't want to be with you / >Reddie< [CZ]

~18~

Přišel jsem domů a šel rovnou do kuchyně kde byla mamka a něco vařila. Táta seděl u stolu a četl si noviny. „Ahoj." Pozdravil jsem a oni konečně zareagovali že jsem doma. „Ahoj zlatíčko." Řekla mamka a taťka jen na pozdrav kývl hlavou.

„Posaď se, budeme jíst." Řekla mamka a já tak udělal. Sedl jsem si vedle něj a mamka začala na stůl dávat jídlo. Naklonil jsem se k tátovi abych viděl co si v novinách čte. Na jedné straně novin byl obrázek lidí s barevnýma vlaječkama a nad tím velkým písmem napsáno:
HOMOSEXUALITA SE V DERRY VELMI ROZŠÍŘILA.

Nic jsem neříkal jen jsem čekal co vypustí táta. za prvé jsem čekal že řekne něco ve smyslu že je to v pořádku a za druhé jsem čekal homofobické řeči o tom jak je to nelidské. Nic neříkal jen se koukal do novin a lehce pokyvoval hlavou ze strany na stranu. Matka si všimla mého zaraženého výrazu a tak ke mě přistoupila.

„Co se děje?" Řekla a podívala se do novin.
„To je fajn. Ne Wentworthne?"
„Ne to doopravdy není Maggie. Je to nelidské a odporné."
Něco mě bodlo u srdce. Mamka se na mě podívala velmi divným výrazem. Nechtěl jsem se hádat ale to co pak řekl mě donutilo to udělat.

„A taky si myslím. Richie ty by si mi to mohl potvrdit. Ten Kaspbrak ten je teplej že jo?" Řekl otec a matka jen trochu couvla a podívala se na mě.
„Ano on je. A už má i kluka. Jmenuje se Richie Tozier." Řekl jsem a měl provokativní výraz. On se na mě podíval a v očích měl vztek.
„Cože si to řekl?"
„Že chodím s Eddiem Kaspbrakem." Otec vstal od stolu a přišel ke mě čekal jsem co řekne ale on nic neřekl. Po chvíli mi vlepil velkou facku.

„V naší rodině nebude žít tohle!" Natahoval se že mi dá další ale v tom ho za napřáhlou ruku chytla matka.
„Nech ho! Vždyť je to tvůj syn!" Řvala na něj, já seděl na židli a se slzami v očích vše sledoval.
„Můj syn?! Můj syn by nebyl teplá nicka!"
„Vypadni odsud Wentworthne! Hned!"

On hned tak udělal ale ještě před tím šel ke mě.
„Já myslel že můj syn bude mít jednou normální děti a hezkou ženu. Ale ty sis vybral kluky. A ještě k tomu takovýhle."
Věnoval jsem mu ten nejvíc naštvaný pohled co jsem uměl. On odešel a já začal brečet. Mamka ke mě přišla a pořádně mě objala.
„Ššš, Richie už je to dobrý. Jsem u tebe. Neboj už tě nebude bít." Řekla a já pomalu přestávál brečet.