Anu, Danu či Don je matkou veškerého pokolení irských bohů, přesto však nemůže být přiřazena co protějšek k některé z antických bohyní, snad kromě Gaiy, Země, k jejíž přímé náležitosti do kategorie antických bohů však lze míti oprávněné výhrady. Je možné, že jména Danu zpočátku patřila několika individualitám, později se však jimi označovala právě Velká mateřská bohyně. Danu je zemí samou, ztělesňuje samotné ostrovy Britského souostroví, poskytující Keltům domov a obživu, podobně jako egyptský bůh Geb. Jedná se o jakýsi ideál, pravzor všech keltských bohyní a nezřídka i smrtelných hrdinek příběhů; víceméně každá vykazuje alespoň některé z vlastností bohyně – matky. Zde je možno hledat důvod, proč se její osobnost tak nesnadno definuje a proč podle všeho postrádá i římský protějšek: tak nekonkrétní a neuchopitelnou bytost, spíše jsoucno, představující to nejdůležitější - jednotnou vtělenou Zemi, a současně ztotožňovanou s takovým množstvím jiných mocností, lze stěží zařadit mezi vyhraněné osobnosti římských bohů.
Navzdory své obecné povaze však má Danu rovněž připsány určité zásluhy. Právě ona je onou Bohyní Země, která vybírá právoplatného krále, za jehož vlády bude obyvatelstvu poskytovat dostatek obživy a zaslouží se o blahobyt celého království. Něco takového je na Olympu neslýchané! Rovněž je pokládána za matku a královnu Túatha dé Dannanů, z čehož pramení jméno těchto polobožských bytostí (viz. Jiný svět). Je zajímavé (to však v tehdejší Evropě dozajista známo nebylo), že jménem Anu byl označován rovněž mezopotamský a sumerský bůh slunce, hrající v tamějším panteonu obdobnou úlohu jako řecký Zeus či egyptský Amon / Re.
Brigit, či v Anglii Brigantia, dcera Dagdy a majitelka dvou kouzelných býků, náleží právě mezi velké, královské mateřské bohyně. Obě jména se stala podle některých historiků podkladem k řadě místních názvů. Brigit personifikovala území, pod aspektem bojovnice je v době války ochraňovala, v dobách míru se starala o stáda a v podobě řek o úrodu, rovněž jí byla připisována léčitelská funkce. Starala se o ženy v době porodu a střežila děti, byla bohyní ohně a domácího krbu, čímž se přibližuje řecké Hestii, tedy římské Vestě, které byly obě bohyněmi stejně panenskými jako Pallas Athéna. Jméno Brigit dosáhlo v Irsku takové prestiže, že se používalo jako synonymum ke slovu „bohyně“.
Mimo tyto „světštější“ úlohy představovala ochránkyni moudrosti, básníků, umělců, věštkyni a patronku učenců, řemeslníků, kovářů, pastýřů a lékařů. Jejím atributem byl plamen a dodnes přežívá v kultu sv. Brigity z Kildare.
Za Brigitin antický protějšek se považuje Minerva, bohyně moudrosti, umění, řemesel a domácího krbu, patronka Říma. U Keltů se těšila velké oblibě. Sféra jejích pravomocí se v mnohém překrývá s Apollónovou; byla popisována jako učitelka základních prvků umění a řemesel, pro Kelty, kteří si ji napůl ztotožnili s Brigit, navíc básnířka, jasnovidka, lékařka, druidka, válečnice, řemeslnice, umělkyně i mateřská bohyně v jedné osobě. Brali ji coby ženský protějšek Dagdy a své vyznavače měla ve všech společenských vrstvách. Oproti tomu Římané si ji jako bojovnici s brněním, kopím a štítem zpočátku nepředstavovali – tato její podoba odpovídala spíše řecké Pallas Athéně, za jejíž římský ekvivalent je Minerva považována. Na základě těchto informací se mi v mysli vynořila hypotéza, že se tyto zpočátku odlišné obrazy jednotlivých bohyní (řecké, římské a keltské) v průběhu času vzájemně ovlivňovaly, až nakonec víceméně splynuly v jedinou osobnost, nesoucí charakteristické znaky všech tří (nikoli pouze dvou; spojitosti Athény s Minervou se lze dopátrat snadno, ale možnost, že jejich podoba je ovlivněna ještě třetí osobností, jsem nenašla nikde). Athéně zasvěceným zvířetem byla sova, což od ní, stejně jako brnění, převzala i Minerva. Tentýž pták doprovází i keltskou Mateřskou bohyni, ať již zastupovanou Brigit, Rigani či některou z dalších inkarnací. Těžko říci, je-li tento společný rys přejatý od jediné z nich, či jej dostaly do vínku nezávisle na sobě.
