Otočil jsem se aby jsem viděl čí je to ruka, byla taková vybledlá, v duchu jsem doufal že je to ruka Anyky. Podíval jsem se dál a ten koho jsem viděl mě opravdu zaskočilo, byla to Katarina, holka se kterou jsem se nikdy nebavil a ani jsem neměl ponětí že ví že existuju.
Když jsem se na ní podíval tak mi řekla: „Nic si z toho nedělej, všichni ví že je to stará fotka a nikdo se ti kromě Astral smát nebude.", potom mi řekla ať s ní o polední pauze jdu že mě někdo chce vidět a že mi někdo chce něco říct.
Byl jsem šťastný že mi takhle pomohla ale trochu jsem se bál kdo je ten někdo, co když je to někdo kdo mi chce rozbít hubu nebo naopak co když je to někdo kdo se mi chce za něco omluvit, za něco co mi udělal a třeba si dělám falešné naděje a je to prostě jen někdo. Nic méně díky Katarině se ve mě objevilo světlo naděje.
ČTEŠ
Záhadné věci
RandomJmenuji se David a chodím na základní školu, je mi 15 let a žiju si v celku hezký život, sice nemám nějaké speciálně drahé věci jako nejnovější IPhone nebo boty od Gucci
