Záhadné věci

Kéž By Tohle Bylo Ve Smyčce

Posadil jsem se a zeptal jsem se Anyky proč tu se mnou je, ona mi řekla že se o mě hrozně bála a celou dobu doufala v to že se co nejdříve uzdravím, to mě dovedlo k otázce jak dlouho jsem "spal", prý jsem se to stalo včera.
Když mě pustili domů ruku už jsem v sádře neměl a byl jsem zdravý jako rybka.

Dva dny na to jsem se Anyky zeptal jestli by se mnou nechtěla zajít ven, to že mi řekla ano mě silně překvapilo, domluvili jsme se tedy na středu po škole. Byl jsem tam asi o 5 minut dříve aby jsem se zbavil nervozity, vůbec jsem nevěděl jak ji to říct. Když přišla vydali jsme se směrem k altánku který byl vzdálený asi 1 km v malém parku na kraji měst. Po cestě jsme si povídali o tom co máme rádi, jaké máme koníčky, jaké máme úspěchy atd. Dorazili jsme do altanku a já jsem ji hned objal s děkovnou řečí o tom jak si vážím toho že se mnou byla v té nemocnici a že je se mnou teďka venku. Na chvíli jsem utichnul a když jsem sebral dost odvahy řekl jsem něco v tomhle stylu: „Víš já tě mám už delší dobu hrozně rád, akorát jsem se bál ti to říct, tak se tě ptám teď, nechceš se mnou chodit?"
Chvíli panovalo ticho, srdce mi bušilo jako o závod a já pořád dumal nad tím co řekne. Zničeho nic mi řekla tohle: „Davide to víš že tě mám hrozně ráda a ano chci s tebou chodit." V tu chvíli jsem se začervenal jako jahoda a znovu jsem jí objal. Potom se mě zeptala jestli ji nechci vyprovodit na autobus. Chytli jsem se za ruce, u autobusu jsme se na rozloučenou objali a já jsem se těšil na naší další vycházku.