Ach další den, další utrpení, už to není tak hrozné jako to bývalo, našel jsem si kamarády o třídu výše ale bohužel s těmi se pořad tak hodně nevidím takže to znamená že to není o moc lepší ale tak nějak to zvládám.
No když jsem vás seznámil s mojí situací jdeme zpátky k příběhu-
Sedím si spokojeně v lavici a těším se až se zase uvidím Fredem a Paulem, no tohle jsou jména šle my si říkáme přezdívkami Fred je Mach, Paul je Dezman a já jsem Doktor. Ale zpět do reality, sedím a čekám na další hodinu když ke mě přijde spolužačka Astra se smíchem a ukáže mi telefon. Nejdřív to vypadá jako klasická fotka ale když se na ní zaměřím zjistím že je to moje fotka z vany kterou jsem poslal své holiče asi před rokem a půl.
Tep se mi zpomaluje, začínám se potit a není o vůbec dobře, ten pocit že se o tom dozví Anyka mě rozežírá, přemýšlím jestli se sebrat odejít na záchod a tam se pořezat, vrátit se a dělat jakoby nic nebo to nějak začít řešit. No nakonec jsem si dal sluchátka do uší a přestal jsem vnímat okolí, myslel jsem že všechno končí když jsem ucítil na svém rameni ruku.....
ČTEŠ
Záhadné věci
DiversosJmenuji se David a chodím na základní školu, je mi 15 let a žiju si v celku hezký život, sice nemám nějaké speciálně drahé věci jako nejnovější IPhone nebo boty od Gucci
