BET ✓ | UPRAVUJE SE |

28. > Ty-tys mě mlátil? <

...Tohle není dobrý. Její brácha řekl že jí něco udělají...a tohle je pro ně nejlepší příležitost...

Rychle jsem se zvednul a vběhnul do koupelny. Rychle jsem se vysprchoval,vyčistil si zuby,nageloval vlasy a oblíknul se. Popadl jsem klíčky od auta a jel do nemocnice. Musím ji odud dostat.

Zaklepal jsem na její dveře a otevřel bez dalšího dovolení. Zarazil jsem se hned co jsem vešel. Kolem její postele seděl David s Britt.

,,Ahoj Justine" hlesla a usmála se. Nevím ani proč,ale úsměv jsem jí oplatil.

,,Ahoj," odpověděl jsem a šel k její posteli. Ti dva se mezitím zvedli a šli od její postele. Dál ode mě. ,,Jak se máš?" zeptal jsem se a sednul si k ní.

,,Skvěle. Dneska mě pustí. Táta s bráchou řekli ať-" začala,ale já moc dobře věděl co chce říct.

,,Ne! Nepujdeš bydlet k nim" vyhrkl jsem a propaloval ji pohledem. Odfrkla si a protočila očima.

,,A kam mám teda jít?" zeptala se a já úplně zapoměl na ty dva.

,,No přece ke mě" odsekl jsem jako by to byla samozřejmost,

,,Faith. My už půjdem. Pamatuj si to,co jsme ti řekli. Měj se" řekla Britt a já se ušklíbl. Zajímalo by mě co jí nakecali.

,,Justine nemůžu jít k tobě. Nechci tě otravovat" vyhrkla hned jak jak odešli.

,,Jo,můžeš. A taky půjdeš!" rozčílil jsem se a frustrovaně si potáhl za konečky. Sakra,Bieber! Musí ti věřit. Jsi její kamarád...hraješ jejího kamaráda.

,,Justine co je s tebou?" zeptala se opatrně a vylezla z postele.

,,Nic," odsekl jsem naštvaně a zhluboka se nadechl. ,,Promiň. Jen..pojď ke mě. Všechno ohledně tvý rodiny ti vysvětlím doma" zamrmlal jsem a on si povzdechla.

,,Dobře. Ale nechápu co se stalo tak strašnýho že nemůžu ke své rodině" řekla a s rukama založenýma na prsou se posadila. Teď mi strašně moc připoměla Isabellu. Doprdele,Bieber!

,,Všechno ti řeknu. A mimochodem ty jdeš na revers?" zeptal jsem se a sednul si vedle ní.

,,Jo. Jinak by mě pustili až za čtyři dny" zamrmlala nepřítomně a já kývnul. Tolik času nemám. Musí se semnou vyspat. ,,Za chvilku mi přinesou oblečení" dodala a podívala se mi do očí. Bože..maj i stejný oči.

,,Fajn" zašeptal jsem a k jejímu obličeji se přiblížil. Potřeboval jsem cítit její rty. Znovu. Isabelliny rty.

Najednou někdo zaklepal a vtrhnul do pokoje. Oddychl jsem si když jsem uviděl sestřičku.

,,Slečno tady máte to oblečení" pípla a podala jí džíny,tílko a bundu.

,,Já..počkám veknu" zvednul jsem se a šel před pokoj. Naposledy jsem se otočil a zavřel dveře. Potřebuju kafe a myslím že i Faith.

Po tom co jsem se vrátil do k ní do pokoje,jsem viděl jen jak si oblíká tričko a byla převlíknutá. Celkem rychlá. Podal jsem jí kafe a ona ho s úsměvem přijala.

,,Slečna Smithová. Odcházím na reverz" usmála se na nějakýho kluka za pultem a podala mu nějaký papíry. Úsměv jí vrátil a samozřejmě se nezapoměl jen tak nenápadně podívat do jejího výstřihu. Proč taky ne,že? Klidně budem očumovat všechny pacienty! Proč mě to tak sere?

Vzal jsem ji za ruku hned potom co jsem zahlídl jejího psychopatickýho fotra a bratříčka. Nevšimla si jich,což je jen dobře. Táhnul jsem ji k autu a ona nastoupila. Připoutala se a já nastartoval. 

 Šlápnul jsem na plyn a vyjel od týhle debilní nemocnice.

,Justine,spomal prosím" zamrmlala Faith vedle mě a já se na ni podíval. Vypadala, že bude zvracet. Ne,to ne. Spomalil jsem a ona mi věnovala děkovný pohled.

 ,,Je ti dobře?" zeptal jsem se a po očku na ni kouknul.

,,Jo,jo. Je mi fajn" odpověděla s úsměvem a já se pousmál. Zastavil jsem před domem a ona se jen uchechtla. Zavedl jsem ji do domu a pak šel po schodech.

Tak strašně mi připomíná Isabellu. Čím víc jsem s ní,tím víc na ni znovu myslím. Už rok ignoruju telefony od psychologa. Ano,chodil jsem tam. Po smrti Isabelly jsem ještě horší. Ale ona mě může napravit. Isa-Faith mě napraví.

,,Justine? Díky,ale jsi v pohodě?" zeptala se a luskla mi prsty před obličejem. Trhnul jsem sebou a párkrát zamrkal. 

,,Jo,jasně" zamrmlal jsem a podíval se na ni. Jsou si tak strašně podobné. 

,,No, díky za doprovod až do pokoje. Už to zvládnu sama" řekla se smíchem a já kývnul. Vyšel jsem z jejího pokoje do svého a lehnul si na postel...

*Faith*

Seděla jsem na posteli a koukala se do zdi. Pořád nemůžu pochopit jejich slova v nemocnici. Nevěřím tomu,že by mě mlátil. Je pravda,že po svém těle modřiny mám,ale...

Rychle jsem se postavila a sedla si na zem ke kufru. Vyndala jsem z ní složku o mém zdravotním stavu. Dali mi to po dlouhém přemlouvání. Obracela jsem každý papír který ve složce byl. Ale nic o mých modřinách. Jen to,že jsem upadla a byla v bezvědomí..ale to nesedí. Je tam datum 2010. Což je čtyři roky zpátky. A to mi podle pappírů bylo třináct. Zavrtěla jsem hlavou a dál se prodírala papíry. Konečně jsem se dostala až k poslednímu. Byl tu záznam. Byla jsem zmlácená. A hodně. Byla jsem i v nemocnici. Datum 2014. Údajný viník? Justin Bieber.

,,Panebože" zašeptala jsem a vstala. Ozvalo se zaklepání na dveře. Po chvilce vešel a šel blíž ke mě. Já rychle ustoupila a snažila se mu nedívat do očí.

,,Co je?" zeptal se nechápavě když jsem znovu ustoupila. V ruce jsem pevně svírala papír.

,,Ty-tys mě mlátil?" zeptala jsem se a snažila se zamrkat slzy.

,,Cože? Ne,kdes na tom byla?" odsekl a já se zachvěla.

,,Tak ještě jednou. Mlátil jsi mě?! A aspoň nelži!" vyštěkla jsem a papír mu strčila do ruky. Přečetl si ho a nakonec se podíval na mě...

_____________________________________________________________

Já jsem vážně děsná,ale pořádně jsem nevěla co tam dát :D :( Jinak s BET mám strašně moc velký plány. Už to mám všechno přesně vymyšlený. Tahle část je nic moc,ale slibuju že se to rozjede a budete ještě hodně překvapení! :D :) Děkuju strašně moc za všechno. Za všechny votes,komentáře a čtenáře. Jestli se chcete na něco zeptat tak mi napište do zpráv nebo na ask :)  With love Janiiiee.