Spojení - Victuuri

3.kapitola

S kopretinami v náručí jsem došel na ono místo. Nesnášel jsem to tady, ale zároveň jsem toto místo nemohl opustit. Bylo tu něco velice důležitého. Stál jsem u bran hřbitova. Procházel jsem uličkami mezi náhrobky a mířil do zadní části hřbitova. Stanul jsem před černým náhrobkem.

,,Ahoj Victore. Donesl jsem ti kopretiny. Doufám, že nevadí."

Položil jsem je na studenou desku, odnesl staré květiny a zametl naváté listí. Posadil jsem se na zem. Věděl jsem, že dneska tu budu dlouho.

,,Victore dneska mám narozeniny. Už je mi 25. Za chvíli ze mě bude stařec." Přiškrceně jsem se zasmál. ,,Victore... Už je to přesně rok, ale bolest je pořád stejná. Nedokážu tě nechat odejít."

Do očí se mi nahrnuly slzy. Nevím jak dlouho jsem tam seděl a brečel, ale když jsem zvedl hlavu, všimnul jsem si, že u vedlejšího náhrobku sedí malý pes. Podíval jsem se na náhrobek. Byl nový. Musel jsem být opravdu mimo, když jsem nezaregistroval, že je tu nový hrob. Na desce stálo: Sakura Iki 4.5.2009 - 27.11.2018. ,,Bože, nebohé dítě." Pomyslil jsem si. Pes žalostně zakňučel.

,,Taky čekáš na někoho, kdo již nikdy nepřijde?"

Natáhl jsem ruku k pejskovi. Bylo to krásné štěně pudla. Vypadalo úplně jako Makkachin.

,,Neboj, já ti neublížím."

Štěně se nechalo pohladit, ale neustále mě obezřetně pozorovalo. Očividně hlídalo dívčin hrob. Vypadalo jako ta nejosamocenější bytost na světě. ,,V některých věcech jsme stejní pejsku."
Vzal jsem jednu kopretinu a bedlivě sledován pudlem jsem ji položil na náhrobní desku Sakury.

Najednou pes začal hlasitě štěkat a vesele běhat kolem mě. Dokonce se mi pokusil skočit do náruče. Zasmál jsem se. Můj smích mi připadal divný a nepřirozený. Tak dlouho jsem se nesmál... ,,Ty jsi ale hodný pes. Staráš se o svoji paničku, viď? Tady ale zůstat nemůžeš." Hlasitě jsem si povzdechnul. ,,Dobrá je rozhodnuto. Půjdeš se mnou na chvíli domů, než se ozve majitel, ano?" Pejsek šťastně zaňafal a byli dohodnuti.

Yuuri ještě chvíli setrval u Victorova náhrobku.

,,Slibuji, že budu silný Victore."

Pes se k němu láskyplně přitulil. Osušil si slzy a vyrazil k východu, když se ohlédl, aby zjistil, jestli ho pejsek následuje, spatřil ho, jak se smutně dívá na dívčin hrob. Pak popoběhl, ale najednou jako by celý zkameněl. Upřeně hleděl na Victorův náhrobek. Až na druhé zavolání přiběhl.

Společně zamířili domů netušíc, co všechno je čeká....

Tak a je to venku. Celá fanfikce se odehrává po Victorově smrti. Ale i bez Victora to bude velmi zajímavé. To vám slibuji.