Spojení - Victuuri

2.kapitola

Dnešní kapitolu jsem podala částečně v dialogu. Vyhovuje vám tento styl?

Zamířil jsem do blízkého květinářství. Vlastnila ho milá postarší paní Okazaki. Znal jsem se s ní již rok a vždycky na mě byla velice hodná.

Yuuri - Dobrý den.

Okazaki - Ahoj Yuuri! Moc ráda tě vidím. Abych nezapomněla všechno nejlepší k narozeninám!

Yuuri- Děkuji paní Okazaki.

Okazaki - Co tak smutně?

Yuuri - Snažil jsem se udržet úsměv, ale paní Okazaki to jen přesvědčilo v jejím tušení.

Okazaki - Bože Yuuri, omlouvám se, dneska je to přesně rok, že ano?

Yuuri- Ano, stísněně jsem odpověděl.

Nevydržel jsem to, od celého rána jsem se snažil tvářit šťastně a už toho na mě bylo moc. Rozbrečel jsem se. Postarší paní se ke mně rozběhla a objala mě.

Okazaki - Promiň Yuuri, já nechtěla, je mi to moc líto. Vůbec mě to nenapadlo.

Yuuri - To je v pořádku paní Okazaki. Za to vy nemůžete, jenom to na mě všechno doléhá.

Po chvíli jsem se uklidnil, paní Okazaki mi donesla čaj a společně jsme se posadili.

Okazaki - Víš Yuuri i když ti teď přijde bolest nesnesitelná, po čase se přes to přeneseš...

Deset let zpátky mi zemřel manžel. Najednou se mu udělalo špatně a než přijela sanitka, bylo pozdě. Nemohla jsem tomu uvěřit. Vždycky měl skvělé zdraví. Nestihla jsem se ani rozloučit. V té době to se mnou nevypadalo dobře, ale pak jsem uviděla dítě. Vypadalo tak šťastně, v ruce drželo květinu a utíkalo s ní za svými kamarády. Při běhu mu květinka vypadla z ruky. Sebrala jsem ji. Byla to kopretina, nejoblíbenější květina mého manžela. Při pohledu na kopretinu jsem se po dlouhé době usmála. Uvědomila jsem si, že chci být opět šťastná a usmívat se každý den a nejen to, chtěla jsem, aby se usmívali i všichni ostatní společně se mnou. Koupila jsem staré květinářství a tady vidíš výsledek. Skrz své květiny mohu rozdávat radost všem.

Poté mi paní Okazaki věnovala veliký vřelý úsměv.

Přemýšlel jsem o jejím příběhu. Ze zamyšlení mě probral její hlas. ,,Tak co Yuuri, vezmeš si ty co obvykle?"
,,Ne paní Okazaki, tentokrát mi zabalte kopretiny." Překvapeně se na mě dívala a když se vzpamatovala, tak se na mě ze široka usmála. ,,Samozřejmě pane Yuuri, hned to bude." Dostal jsem velikou krásnou kytice a chtěl jsem zaplatit.

Okazaki - Kdepak Yuuri to je můj dárek pro tebe k narozeninám, dobře ho využij.

I když jsem nechápal co tím myslí, slušně jsem poděkoval a vyrazil dál...

Trhalo mi srdce upravovat fotku Yuuriho, aby vypadal nezdravě a naštěstí se mi to moc nepovedlo. Ty kruhy pod očima je moje špatně odvedená práce XD.

Je tady nějaký borec, který ví, z jakého anime je příjmení Okazaki? Malá nápověda - opravdu to není žádná babča:D