Pocit je to nelepší,
učení je vedlejší.
Jedeme, no nevím kam,
vidíme neznámo, tam.
Tam za lesem vidím kostel,
krčí se tam za porostem.
Stojí tam tak sám,
nevidím ho, jedem dál.
Zahlédla jsem nápis malý,
jméno měl jak on, můj milý.
Vzpomněla si na něho,
plakat se mi zachtělo.
Jedna slza neposedná,
druhá, ta už uposlechla.
Vzpomínky se vrátily,
hormony mnou mlátily.
Tak první je za mnou...
Co na ní říkáte?
<Denča>
ČTEŠ
Básničky osamělé holčičky
RandomVe škole se nudím a tak píšu básničky které mě napadnou. Občas to jsou největší hovadiny, ale co už. Nebavilo mě to nechávat jen tak zavřené v sešitě, tak je to tady.
