Jedu autem s mámou sama,
máma ta je krásná, mladá.
Život před sebou má celý,
úmrtí pro ní ještě není.
Jedem trasu, dobře znám ji,
slunce kouká za námi.
Vzbudilo se později,
cítí se zas mocněji.
To auto jenž zalesklo se,
narazilo do nás stroze.
Naposledy koukám na ní,
její hlava už se sklání.
Auto barvu černou mělo,
jako krev se objevilo.
Narazilo do mě hnedle,
ruku natáhla jsem vedle.
Mamka v očích bolest měla,
víc už jsem pak neviděla.
Zemřela jsem na sále,
mamka měla na mále.
Teď už na ní koukám z vrchu,
dávej na ni pozor hochu.
Vzkazuju ti maminko,
bolelo to malinko.
Neber si to hlavně za zlí,
pejsek se tu se mnou mazlí.
U téhle básničky jsem brečela...
Napadla mě cestou do školy, kdy mě po dlouhé době vezla mamka...
<Denča>
ČTEŠ
Básničky osamělé holčičky
LosoweVe škole se nudím a tak píšu básničky které mě napadnou. Občas to jsou největší hovadiny, ale co už. Nebavilo mě to nechávat jen tak zavřené v sešitě, tak je to tady.