Temná II

Zjištění

Po smrti mého otce a všech co jsem měla ráda se toho mnohé seběhlo. Stará Thea je pryč, nikdy se nevrátí. S Adrianem jsme na útěku. Naše výprava se rozkřikla po celém světě. Začal lov na poslední Temné. S Adrianem jsme v jednom malém domečku, kde jsme v bezpečí, zatím.  Bílí Rytíři nás zatím nenašli, ale žijeme v neustálém strachu, že ztratíme jeden druhého.

***

,,Začínal jsem se bát, že už se tu neobjevíš," šeptl mi do ucha Denis. Rozhlédnu se kolem sebe. Starodávné závěsy na oknech nepropustí ani pramínek světla. Naproti mě stoji můj otec i matka. Adriana nikde nevidím, což mě znepokojí. ,,Kde je Adrian?" křiknu na všechny. Otec se s matkou drží za ruce. ,,To sis myslela, že s tebou zůstane? Já jsem ti říkal, zůstaň se mnou, ale to ne, ty ses musela zamilovat do něj. Zajímá tě, že tě stále miluji?" řekne Denis. Obě ruce položí na mé ramena. Přitáhne si mě k sobě a políbí. Neprotestuji, zapojím se do polibku, který přeruší ženský křik. Odtrhnu se od Denise a přes jeho rameno se podívám dozadu. Hlasitě vykřiknu a skočím po otci, který zabil moji matku. Všude se řine krev. Denis se zběsile směje a Lucas ho následuje. Do těla mé matky kopne a otočí se ke mně. ,,Byla stejná jako ty," vysměje se mi Lucas. Adrenalin zaplavil celé mé tělo. Mé černé oči vzplály, ze zad jsem si vzala svůj meč. Rozběhla jsem se proti Denisovi. ,,Nemůžu uvěřit, že jsem tě kdy milovala!" zařvu na něj. Vyskočím do vzduchu a kopnu Denise do hrudi. Neudrží rovnováhu a spadne na zem.  Lucas nemešká a vyšle proti mě modrý proud energie. Nestihnu zareagovat, proud mě ochromí. Klesnu na kolena a meč odpadl kousek ode mě. Denis se postavil na nohy. Kolem něho byla zlatá záře, která se přibližovala ke mně. Kolem těla se mi začaly přitahovat zlaté liány. Rychle mi docházel kyslík. Černo-červený dým se snažila zničit zlaté liány, ale marně. ,,Jsi slabá," řekne mi Denis do ucha. Políbí mě, zároveň zlatá dýka projede mým černým srdcem.

Přes zavřené víčka prosvitne tenký pramínek světla, které mě opět vrátí do reality. Noční můry mě pronásledují každou noc. Otevřu jedno oko, otočím se na pravý bok. Adrian vedle mě pravidelně oddychuje. Není to ani půl roku, co se staly velice nepěkné věci. Nechci se k nim vracet, ale pronásledují mě vzpomínky. Celá zpocená se posadím na kraj postele. Nohy spustím z postele. Promnu si oči a vyrazím do kuchyně. Z malé kuchyňské linky si vezmu banán a sednu si na starou barovou židli.  Celá tato barabizna je stará a děsivá, ale nemáme jinou možnost. Po prvním kousnutí se mi obrátí žaludek. Položím banán na stůl a utíkám do koupelny. Zabouchnu dveře a mířím k záchodu, kde skončí má dnešní nedojedená snídaně. Vypláchnu si pusu a jdu si opět sednou. 

,,Dlouho jsme se neviděli, Theo." Leknutím nadskočím na židličce. Hned pár metrů ode mě stojí Alec. Není to první ani poslední Bílý Rytíř. Sesednu ze židličky a odběhnu pár metrů od něj. ,,Co tu chceš?" vyjedu na něj. Hned ráno takové drama, paráda. Adrian spí a nemám v plánu ho budit dokud nezjistím, co Alec chce. Půl rok jsme měli klid, v rámci možností.

,,Opravdu se divím, že ještě žiješ. Nedával jsem vám moc šancí, " ušklíbne se. Přistoupí a na zádech se mu objeví bílý luk s šípy. ,,To já nedávám šanci tobě!" odpovím rázně. Oči mi černě vzplanou, špičáky protáhnou a meč už držím v pravé ruce. Rozběhnu se proti němu. Vystřelí po mě bílý šíp, který za letu přeseknu, takže spadne na zem. Švihnu mečem proti Alecově nechráněném boku. Uskočil dozadu, takže švihnu do prázdna. Nemeškám, stočím meč k dalšímu výpadu. Meč se střetl s mečem od Aleca. Uhýbala jsem před jeho rychlými útoky. Nenechal mě ani zaútočit, pouze jsem se bránila, marně. Jeho meč, který je kratší než ten můj, projel mým ramenem skrz na skrz. Tvář se mi zkřivila bolestí. Kousla jsem se zevnitř do tváře, abych nezačala křičet. Tu radost mu nedopřeji. Meč vytáhl a nohou mi do kopl do ramene. Svalila jsem se ne zem, nohy si přitáhla k tělu. 

,,Nikdy jsem nezabil dva Temné na jednu ránu, díky, splnila si mi sen," zasmál se. Podívala jsem se mu do tváře. Oči mu zahalovala bílá kapuce, ale zuby se mu leskly jak byly bílé. ,,Jak to myslíš, že zabiješ dva," šeptnu vyčerpaně. Rána moc krvácí a na mě se to začíná projevovat. Obraz před očima se mi občas zatočí a rozostří. ,,No jestli sis nevšimla změny ty, tak se divím, že jsem si ji všiml já." Přistoupil ke mně a položil dlaň na mé břicho. Křivě se usmál a vši silou mě odkopl na druhou stranu místnosti. Pevně sem zavřela oči a vstřebávala bolest. Lehký sten se mi vydral z úst, když jsem si uvědomila, co se to se mnou poslední dobou dělo. Je pravda že s Adrianem jsme měly slabé chvilky, ale že by to zašlo až tak daleko. Slzy se mi draly z očí. Přivedu na svět dítě, teď když nemáme domov a celý svět se nás pokouší zabít.

,,Můžeš mi vysvětlit, co tu zas chceš?" Adrianův hlas prosekl tíživé ticho, které nastalo v celé místnosti. Neměla jsem sílu se na něj ani podívat. Připadala jsem si slabá a zbytečná. Nedokážu ubránit sebe, natož to malinké stvoření. 

Alec se otočil čelem k Adrianovi. Ten svíral pevně své meče až mu bělaly klouby. Přestala jsem ho zajímat a pomalým krokem šel k Adrianovi. Nic neříkal, pouze se díval do Adrianových očí. Vystřelil po něm dva šípy, což Adrian čekal. Uskočil a hodil po něm jeden ze svých mečů, který proletěl vedle Alecovi hlavy. Druhý meč ho hned následoval, oba se zabodli do zdi. Adrian nečekal a skočil po zmateném Alecovi. Mlátil ho hlava nehlava. Zvládla jsem se otočil, ale nenašla jsem svůj hlas. Nemohla jsem ani mluvit. Mysl mi zaplavovaly obrázky mě, když jsem byla ještě malá. Moje dítě nesmí dopadnout tak jak já. 

Alec odkopl Adriana, který hlavou narazil do nízkého baru. Tenký potůček mu stékal po čela až na zem. Alec proskočil oknem a zmizel v bílém mraku. 

,,Theo! Proboha proč si třeba nezavolala?" Adrian ke mně přiběhl a podepřel mi hlavu.

,,Nechtěla jsem tě budit," usměji se. Adrian se na mě nevěřícně dívá. Možná to bylo zvláštní, ale myslela jsem si, že jednoho Bílého Rytíře zvládnu.

,,Ty jsi poklad," nedořekl to, protože jsem zavřela oči a padla do tiché prázdnoty.

***

,,Přinesli jste mi ty těla?" Ostrý hlas se ozýval po velmi malé místnosti. Kdybych neměla strach zakryla bych si uši, abych ho nemusela poslouchat. Hnusný starý děda který neví, co se sluší a patří. Ale dal mi nový život, střechu nad hlavou, nemám si na co ztěžovat, skoro.

,,Ano," odmlčím se. Sklopím zrak. ,,Ano co?" zařve na mě. V jeho očích je vidět hněv. Setřepu ze sebe všechen strach a zpříma se zahledím do očí našemu vládci.

,,Našli jsme přesně tři těla. Jedna žena, nebyla nijak zvláštní. Ale Lucase jsme našli a spolu s ním tam byl ještě jeden blonďáček," který nebyl vůbec k zahození, prolétlo mi hlavou. ,,Chtěli ho tam nechat, ale zaujalo mě jeho oblečení," odmlčela jsem se. Náš pán nic neříká, tak pokračuji. ,,Byl stejně oblečený, jako Lucas. Dokonce měl u sebe tohle." Podala jsem mu bílou hůlku, která značila Priesty.

,,To ovšem mění situaci." Pán se hrdelně zasmál a já sklopila hlavu. ,,Jak pokračuje náš plán?" zeptal se s nadějí v hlase. 

,,Řekla bych, že do konce týdne můžeme začít," usmála jsem se. Nevím, jestli jsem byla šťastná, ale jestli se to povede, tak ten blonďáček bude můj.

,,A ty svůj úkol zvládneš?" Podíval se na mě. Jeho pohled jasně říkal, že ne, nebere jako odpověď.

,,Ano pane. Zítra začínám."