Crown Academy |CZ|

👑8👑 1/2

30. srpna 2106

Larissa

Larissa musela přes všechen odpor k luxusu a bohatství přiznat, že Crown Academy vypadá vážně dokonale. Všechno bylo perfektně barevně sladěné, všude to krásně a svěže vonělo po gardéniích, komnata byla obrovská, postel dokonale pohodlná a šatna... Prostě a jednoduše ohromující. Ta škola měla jednoduše úroveň a Larissa věděla, že by byla schopná si na to všechno velmi rychle zvyknout. A trochu ji to děsilo.

Po odchodu Teagan se svalila na postel a to, že má na nohou tenisky vůbec neřešila. Ignorovala vyčítavý pohled vysoké Asiatky a zavolala jedinému člověku, který jí stál za to, aby mu dala vědět, že je v pořádku. Rodiče a Dominick ať si klidně nervozitou ukoušou nehty. Už dávno ji odepsali a ona byla více než připravená, udělat to samé.

„Zdravím, Lištičko. Jak se máš? Co cesta? Už tě navlékli do šatů? Co tvůj- Leo, mohl bys chvíli zmlknout?! Bavím se s Laris- Ne, nezeptám se na to!" Okamžitě se ozval příval otázek. Larissa oddálila mobil od ucha, protože rozhovor na druhé straně začínal být pěkně hlasitý. Ještě chvíli poslouchala Matteovy protesty, ale nakonec se zdálo, že ustoupil.

„Tak jo. Prý se mám zeptat, jestli tam jsou hezký holky. Nemůžu za to. To Leo, ne já. Vyhrožuje, že nedá pokoj, dokud se to nedozví a vzhledem k tomu, jak dokáže být otravný, bych byl radši kdyby konečně zůstal zticha." Larissa se musela smát. Leo byl nenapravitelný děvkař a jeho historka o tom, jak dostal do postele královnu portlandské střední, byla legendární. Najednou, jako by zapomněla, že je na neznámém místě s neznámými lidmi. Matteo měl na ni stejné účinky, jako obvykle. Donutil ji na všechny starosti zapomenout.

„Tak mu řekni, ať si vynásobí všechny přednosti Kayly Violetsonové tak třemi, možná čtyřmi a dostane svou odpověď." Když Matteo její odpověď přetlumočil, ozvalo se tlumené zaúpění, ale potom už jen ticho. Zdálo se, že Leovi to stačilo. Možná někde v pozadí kupoval letenku, aby mohl co nejdříve přijet a přesvědčit se na vlastní oči. Larissa to nechtěla vědět.

„Perfektní, podařilo se ti toho zmetka umlčet. To máš u mě, Lištičko. A teď už bys mi mohla povyprávět o cestě a o škole, ne? Jak to jde?"

Larissa se trochu zavrtěla, aby se dostala do pohodlnější polohy a zahleděla se na strop. Až v tu chvíli si všimla, že jsou na něm nalepené malinké hvězdičky, které ve tmě očividně svítily. Ten nápad byl zvláštně osobní. Líbil se jí.

„V pořádku. Cesta byla vážně skvělá, i když ty přestupy bych asi nikomu nepřála a tady to taky nevypadá úplně špatně. Komnata je dvakrát větší, než můj pokoj a naše služebná je... Zajímavá. I když i to mi přijde jako moc slabý slovo." Matty se rozesmál a Larissa si dokázala moc dobře představit, jak se právě rozvaluje na křesle v doupěti. Teagan by na něj bezpochyby udělala dojem.

„Vážně mi chceš říct, že máte služebnou?!"

„Jo. Představ si malou, zelenovlasou holku, která má na celý levý ruce tetování hadů. Ten jed doslova kape z každýho jejího slova. Ale myslím, že je to fajn. Je docela vtipná."

„Jsem rád, že jsi v pořádku, Lištičko. Fakt jo. Co spolubydlící?" Larissa se zadívala na tu drobnou blondýnku, která vypadala křehce, jako porcelánová panenka. Potom sklouzla pohledem k Asiatce. Obě už se pomalu připravovaly na večeři, což Larisse připomnělo, že by se k nim asi měla přidat. Litovala, že musí ukončit rozhovor tak brzy a nevěděla, jestli je to steskem po Mattovi nebo po pocitu rovnováhy, který s ním vždy měla.

„Nemám nejmenší tušení. Ale snad to nakonec nebude tak zlé," zamumlala i když si tím sama nebyla tak jistá.

„Kdyby se něco dělo, vždycky tu máš mě, jo? Už jsi volala domů?" Larissa zavrtěla hlavou a až potom jí došlo, že to Matty vidět nemůže.

„Ne a nechystám se k tomu." Matty si povzdechl, ale nesnažil se jí nějak promlouvat do duše. Sám věděl, že rodinné vztahy jsou občas složitější, než cokoliv jiného a Larissa si vážila skutečnosti, že ji do ničeho nenutil.

„Dobře. Mám jim něco vyřídit?"

„Jen... Kdyby se ptali, řekni, že žiju, jo? To by jim mělo ke štěstí stačit." Protože nic jiného je přeci nezajímá...

„Fajn. Máš ještě čas?" Larissa si přála, aby čas měla, ale nemohla tu zůstat a povídat si s Mattem, i když jí opravdu chyběl. Nesměla přijít na večeři pozdě. Alespoň ne na tu dnešní.

„Nemám, musím jít. Dej na sebe pozor, Matty a pozdravuj strejdu, jo?"

„Pozor na sebe dej hlavně ty, Lištičko. O mě se bát nemusíš. Zavoláš zas?" Larisse to na tváři vykouzlilo lehký úsměv.

„Jo, zavolám. Co nejdřív. Zatím, Matty."

„Zatím, Lištičko."

Ukončila hovor a hodila mobil na druhou stranu postele.

Rozhodla se, že na převlékání už nemá čas, takže akorát vyměnila šedé tričko s logem oblíbené kapely za tmavě zelenou kostkovanou košili a následovala svoje dvě spolubydlící.

Zdálo se, že ta vysoká Asiatka moc dobře ví, kam jde, ale Larissa by se vsadila, že s plánkem v ruce by to určitě zvládla taky.

S neskrývaným zaujetím si prohlížela malé hloučky studentů, které míjela. Většina z nich už si zvládla udělat první kamarády i soupeře a chodby Crown Academy tak ožívaly díky vzrušeným rozhovorům.

Larisse nijak zvlášť nevadilo, že ona s dalšími dvěma dívkami prohodila sotva dvě slova. Nebyla tu, aby si dělala kamarády. Byla tu, aby se stala královnou.

♫ The Neighbourhood - R.I.P. 2 My Youth (Official Music Video) ♫