Crown Academy |CZ|

👑33👑

5. října 2106

Julian

Julian zareagoval naprosto instinktivně.

Netušil, kde se v něm vzala ta síla, ale zachytil Keitha Adama dřív, než se princ-syn stihl zhroutit na zem. Blonďáček zalapal po dechu, pod tou vahou se mu téměř podlomila kolena.  Ruka v závěsu ho bolela a on si byl docela jistý, že tou zdravou prince neudrží, proto Keitha Adama pomalu položil a opřel hlavou i zeď.

Keith neměl košili a táhl z něj odpudivý odér alkoholu. Blonďáček nechtěl vědět, proč se na plech opilý dopotácel zrovna k jeho komnatě – a bylo mu to vlastně vcelku jedno. Nezajímalo ho nic, co se kolem prince-syna dělo. Skončil s ním.

Něco Julianovi říkalo, že by ho měl zatáhnout dovnitř, uložit do postele, zabalit ho jako sushi rolku do deky a ráno mu pořádně vynadat. Měl by mu pomoct, i když ho nenáviděl. Měl by se zachovat jako lepší člověk.

Ale to bylo právě to... Julian se celý svůj život snažil pomáhat, myslel na ostatní, udělal by pro ně naprosto cokoliv. A kam ho to dostalo? Všechna pomoc se mu nakonec vrátila, ale rozhodně ne tak, jak by on chtěl.

Crown Academy neměla pro empatii místo.

Bylo to všichni proti všem. Kdyby někdo našel Keitha Adama u Juliana v komnatě, vyloučili by je oba dva. Mohli se vrátit jeho spolubydlící, mohli kolem jít strážní na hlídku, mohl ho zkontrolovat služebný. Existovalo příliš moc možností a Julianovi to popravdě nestálo za to. Co by si vysloužil, kdyby Keithovi pomohl? Nic.

Julian nehodlal riskovat svoje místo pro někoho, kdo mu jen ubližoval, a co víc... dělalo mu to radost.

„Stráže?!"

Blonďáčkův výkřik se nesl chodbou ztichlou chodbou jako vlna tsunami. Vyšel z jeho rtů naprosto neplánovaně a spontánně, dřív, než si to stačil rozmyslet, ale Julian toho nelitoval. Princ-syn si jeho lítost rozhodně nezasloužil.

Strážní přiběhli během několika minut, což znamenalo, že museli být jenom o pár chodeb dál.
Nejdřív zkontrolovali Keithovi puls a nakonec ho společnými silami zvedli a podepřeli v podpaží.

„Co se mu stalo?" zeptal se jeden z nich, Julian ale jen pokrčil rameny.

„Netuším, našel jsem ho tady už v tomhle stavu."

Strážný chápavě přikývl, trochu lépe chytl Keitha Adama a potom si se svým kolegou a princem-synem zmizel někde ve spletitých chodbách Crown Academy. Blonďáček sám sobě slíbil, že se nebude cítit špatně, protože prince-syna podrazil.

Avšak na druhou stranu... najednou ucítil obrovskou tíhu uprostřed hrudníku.

• • •

7. října 2106

Keith Adam

Keithovi málem odpadla hlava.

Cítil se, jako by ho několikrát přejela otcova limuzína a potom ještě couvla. Žaludek měl jako na vodě a když otevřel oči, měl před nimi jen bílé mžitky.