Další obyčejný den pro Alice. Vstala, nasnídala se, oblékala si tílko a džíny a vydala se do práce.
Alice pracovala v lékárně. Nebyla to sice práce podle jejich představ, ale stačila jí. Nikdy si nestěžovala, byla ráda za to, co měla a v tom byla výjimečná. Nepotřebovala drahé oblečení, šperky, tuny kosmetiky, nejnovější vymoženosti techniky a nepotřebovala chodit do drahých restaurací. Zkrátka byla skromná.
Alice vešla pracovním vchodem do lékárny, kde si vzala bílý plášť, který si následně nasadila. Zhluboka se nadechla a vdechla tak vůni všemožných dezinfekcí a i některých léků. Za tu dobu, co tu pracuje jí to už nevadí.
„Zdravím Dorotheo." řekla Alice. Dorothea byla její spolupracovnice. Velmi milá padesátiletá dáma, která brala Alice jako rodinu.
Řekli by jste, že si spolu moc nemohou rozumět kvůli věkovému rozdílu, ale opak byl pravdou. Alice si s Dorotheou rozuměla více, než s kýmkoliv jiným. Postupem času si Alice oblíbila Dorotheu na tolik, že si spolu občas zašli mimo práci například do cukrárny.
„Dobré ráno Alice, jak se máš? " odpověděla jí Dorothea.
„Jako vždy a co vy Dorotheo?" řekla se vší slušností.
„Dneska mě trochu bolí záda, ale jinak se mám skvěle."
Alice se usmála. Nechtěla si to přiznat, ale trochu jí pohlcovala závist. Přeci jen ona má celý život před sebou a nemá žádné plány, ani cíle. Její matka je mrtvá, otec někde ve světě a nikoho jiného nemá, teda kromě Dorothey.
Kdežto Dorothea má rodinu, přátelé a především život žije naplno. Ne doslova naplno, ale když byla ve věku Alice byla určitě stejná jako všichni mladí.
Den uběhl rychle. Většinu času seděla Alice na židli, občas obsloužila zákazníka, který k nim přišel a doplnila zásoby léků.
Zrovna vytahovala z kapsy svojí mikiny klíč, aby mohla zamknout lékárnu a jít domů. Bylo už docela pozdě a ona chtěla být, co nejrychleji doma, kde by si dopřála svěží koupel. Jenomže jí přerušil hlas, který se ozval za ní.
„Nemohla bys s tím zamykáním chvíli počkat?"
ČTEŠ
Our World ✓
Historia Corta„Proč jsme se měli sejít zrovna tu ?" zeptala se. „Protože ti musím říct něco důležité a nejspíš potom odejdeš." odpověděl. „Proč bych odcházela ?" „Protože jiná reakce na to co řeknu není." řekl. Tolik si přál, aby existoval jiný způsob, jak to ří...
