L: "Dobrý den, dala bych si McWrap."
T: "A jeden salát!"
Když máme objednáno, čekáme s účtenkou, až se objeví na obrazovce naše číslo.
T: "Tady není žádný místo."
L: "Běž tam, tam je volnej poslední stůl."
Posílám Terku si sednout a teď už čekám sama. Když se na obrazovce objevuje číslo 168, s radostí beru jídlo a rychle jdu za Terkou ke stolu.
L: "Je libo salát, slečno?"
Říkám jí s úsměvem. Terezka nic neříká, bere salát a už ho otvírá.
Během oběda zjišťuju, že nám nedali ubrousky. Tereza už má po jídle, tak ji posílám k pokladně pro pár ubrousků. Během toho, co je pryč k našemu stolu přichází nějakej typek.
MATTEM: "Čau, hej máš tady místo?"
L: "Jo, v pohodě, pojď sem."
M: "Přijdou ještě dva kámoši."
L: "Jasně, já tu mám ještě kamarádku."
V hlavě si začínám říkat, že ten obličej odněkud znám. Nevěnuju tomu ale pozornost, protože mám přece svoje jídlo.
Když se Terka vrací, vidím v jejích očích něco mezi radostí, pláčem a údivem.
T: "Luckooo, s kým to tady sakra sedíš!"
Řve už 5 metrů ode mě a typek vedle mě se na ni divně kouká.
L: "Typek si chtěl sednout, tak jsem ho pustila. Tobě jde o to místo?"
Pokrčila jsem rameny.
T: "Lucie, vždyť to je Mattem! Ahoj Matteme!"
