S úsměvem jsem dorazil zpět do rodného města. Těšil jsem se na vše co mám rád a hlavně na něho. Na svého nejlepšího kamaráda, kterému chci dnes při západu slunce říct co cítím.
První moje zastávka byl samozřejmě on. Došel jsem před jeho dům a s širokým úsměvem zazvonil na zvonek.
Po chvíli se dveře otevřeli a přede mnou místo chlapce, kterého miluju stála jeho matka. Věnoval ,bych jí úsměv také ale neučinil jsem tak.
Při pohledu na její slzy a třes rukou jsem poznal, že je něco špatně. Tázavě jsem se podíval a pak vše vyšlo na povrch.
,, YoonGi tu není "
,, Odešel někam?" nadzvedl jsem obočí. Proč ale stále nekontroluje své slzy?
,, Odešel" kývla.
,, Kdy přijde? " lehce jsem naléhal za chvíli bude západ slunce.
,, Už nikdy. Odešel navždy"
ČTEŠ
Tear
Fanfiction,, Lepší místo než moje náruč není! " ,, Přesně proto to udělal.. protože jsi odjel. On jen hledal lepší místo.."
