Vždy, když jsi mluvil sledoval jsem ty dva polštářky. Jednou jsem je dokonce políbil. Tehdy jsi u nás spal.
Tvé spaní, bylo sice vždy lehké ale můj letmý dotek rtů tě nevzbudil. Zní to úchylně? Či nechutně? Úchylné a nechutné, by bylo kdybych ti do pusy strčil jazyk.
Tak moc, bych chtěl znovu políbit tvé rty ale, aby jsi o tom tentokrát věděl. Což už teď není možné. Proč jsi, tak sobecký? A ty sladké rty patří pouze tobě?
ČTEŠ
Tear
Fanfiction,, Lepší místo než moje náruč není! " ,, Přesně proto to udělal.. protože jsi odjel. On jen hledal lepší místo.."
