- flashback-
,,Yoongi? Celý den jsi ani jednou nepromluvil, děje se něco? " pohladil jsem svého nejlepšího přítele po rameni.
Opět jen zakroutil hlavou, abych to nechal být. Hezké... vždy se stará o ostatní než o sebe.
,, Víš že mi můžeš cokoliv říct?" tak moc jsem si ho přál obejmout. On avšak pouze kývl ale mlčel.
Navrhl jsem aby u nás přespal že rodiče jsou stejně na nějakém večírku a vrátí se pozdě. Opět přikývl.
Když už jsme večer leželi kousek od sebe a sledovali film uslyšel jsem vzlyk. Nebyl to vzlyk z filmu ale jeho vzlyk..Vzlyk mého kamaráda. Tak moc mi to trhá srdce.
Film jsem zastavil a podíval se na něho. Chtěl vstát a odejít, avšak jsem ho stihl v čas chytit za ruku. I přes protesty jsem si ho stáhl do svého objetí.
V tu chvíli se jeho dech u mého ucha změnil na trhavější vzlyky než doposud a já cítil, jak jeho oči opuští ta slaná voda bolesti.
,, Jen klid jsem tu pro tebe " špitl jsem a krouživými pohyby ho hladil rukou po zádech. Důvod proč brečel jsem neznal a věděl, že on mi ho neřekne.
Nakonec v mém objetí usnul jako maličké kotě.
ČTEŠ
Tear
Fanfiction,, Lepší místo než moje náruč není! " ,, Přesně proto to udělal.. protože jsi odjel. On jen hledal lepší místo.."
