matteme...já...já tě miluji...❤ / moottem

•3•

Pohled Mattema:

Cestou domů jsem přemýšlel co se za dnešek stalo.
„Dnešek byl nejlepším dnem v mém životě" Zašeptal jsem. Ano i když málem Sam umřel tak jsem šťastný snažím se na to nemyslet.
„Co bych dělal kdyby Sam umřel?" Ne Matyáši nemysli na to!  Teď zpět do reality. Přicházím domů, sundal jsem si bundu a odešel jsem do svého pokoje kde jsem sebou švihl o postel a v tu ránu jsem usnul.

Další den ráno:

Ráno probíhalo jako normálně. Vyčistil jsem si zuby, upravil jsem si vlasy a nasnídal jsem se. Koukl jsem se na kalendář.
„A jo vlastně my máme prázdniny já zapoměl" Praštil jsem se do čela. Vzal jsem si nějaké věci a vyrazil jsem za Samem do nemocnice. Vešel jsem do jeho pokoje. Spal. Byl tak roztomilý, musel jsem se usmát„Ahoj" Zašeptal jsem, sedl jsem si na židli vedle něj, chytl jsem ho za ruku a pozoroval jsem ho. Pozoroval jsem jeho roztomilý úsměv a ani jsem si nevšiml že mě pozorují jeho křišťálově modré kukadla.

Pohled moona:

Probudil jsem se a uviděl jsem vedle sebe Matyho. Držel mě za ruku a pozoroval mé ústa.
„Ahoj" Usmál jsem se.
„Jee ahoj" Též se na mě usmál tím jeho cute úsměvem který já tak strašně moc miluji.
„Co ty tady tak brzo?" Zeptal jsem se.
„Chtěl jsem tě vidět jak spíš" Uchechtl se.
„Vážně?" Koukl jsem do jeho očí.
„Ne jen jsem si nastavil budík i když jsou prázdniny no a doma jsem se nudil tak jsem šel za tebou." Dokončil svůj proslov s úsměvem.
„Ahaa" Taky jsem se usmál.
„A Samí?"
„Ano Maty?"
„Kdy tě pouští?"
„Možná dneska proč?"
„Jen se ptám. A mohl by jsi u mě přespat?"
„Noo já nevím"
„Rodiče nebudou doma"
„No tak dobře" Usmál jsem se.
„Děkuji" Obejmul mě a já z jeho mikiny sál jeho vůni.
„Krásně voníš" Usmál jsem se.
„To ty taky" Taky se usmál.
Došla tam sestřička a začala mě kontrolovat.
„Můžu se zeptat kdy mě pustíte domů?" Zeptal jsem se.
„Mnooo.. " Zamyslela se.  (Sestřička)
„Mno?"
...
A další v další kapitole.
Jsem svině co? 😂
Tak já už nwm co sem mám psát😂
Loučí se s vámi vaše lednička Čus Čus Čus!! ❤😂