matteme...já...já tě miluji...❤ / moottem

Potřebuji pomoc....

POHLED MOONA:

Sedím v lavici a přemýšlím o Matym. Tak moc rád bych ho zase viděl ale bydlíme od sebe moc daleko.
„Proč na něj furt myslím" Nejraději bych na něj nemyslel.

Po škole:
Jdu si tichým městem když v tom mě jeden spolužák zatáhne do nějaké opuštěné budovy.
„Nech mě být!!... "
S(pro nechápavé spolužák) - „drž hubu buzno!!!"
„Já nejsem buzna!!"
S- „kurwa drž hubu nebo se ti něco stane!!" Zhodil mě na zem.
Ležel jsem nehybně na zemi, bál jsem se že mi něco udělá.
Zavolal si další spolužáky kteří mě svázali na židli tak že jsem měl jednu ruku volnou. Chytl mi tu ruku, vzal si nějaký nůž a začal mi s ním něco vyřezávat do ruky. Tekly mi slzy protože to bolelo.
„Jau... Nech toho!!..."
S- „řekl jsem drž hubu!!!" Trochu cukl rukou takže mi tam udělal docela hlubokou ránu. Sykl jsem bolestí a z očí mi začal téct vodopád slz.
Přestal mě řezat a já si trochu oddychl. Ale on udělal ještě něco. Začal do mě kopat a tím mě zhodil ze židle. Schoulil jsem se do klubíčka. On mě kopl do hlavy a tím mi začala téct krev z nosu. Kopl mě silně do břicha a pak odešel. Byl jsem schoulený v klubíčku a brečel jsem. Přál jsem asi aby tady byl Maty a zachránil mě. Začal jsem se strašně třást a po nějaké době jsem upadl do bezvědomí.

Pohled mattema:

Dnes jsem měl se Samem točit video ale on mi neodpovídal na správy ani nezvedal telefon. Zavolal jsem tedy Klarise (moonovo sestře).

K- „halo?"
M- „no ahoj Klári nevíš co je se Samem"
K- „ne.. Nedošel domů ze školy"
M- „Aha... Děkuji já už musím ahoj!" Vypl jsem hovor a začali mi téct slzy „sakra!! Co tady ještě sedím jdu ho najít!!... " Zabalil jsem si nějaké potřebné věci, do kapsy jsem si dal mobil, rozeběhl jsem se na vlakového nádraží a nastoupil jsem do vlaku který jel do Sabinova.

O cca 3 hodiny později:
Právě jsem vystoupil z vlaku. Začal jsem hledat Sama po celém Sabinově.
„Tam jsem ještě nebyl.. " Rozeběhl jsem se k nějaké opuštěné budově.
Prohledal jsem všechny místnosti ale nikdo nikde.
„Hele sklep!" Rozeběhl jsem se ke schodům do sklepa. Otevřel jsem dveře a uviděl jsem tam Sama ležícího bezhybně na zemi.
„Same!!!!.." Přiběhl jsem k němu a snažil jsem se ho probrat. Nic nezabíralo. Vzal jsem ho do náruče a se slzama v očích jsem se rozeběhl do blízké nemocnice. Když jsem tam doběhl tak Sama hned vzali na pokoj kde ho ošetřily. Mě tam pustily až po půl hodině. Sedl jsem si na židli vedle jeho postele, chytl jsem ho za ruku a začal jsem brečet.

Okey to by pro tuhle kapitolu stačilo víc bude v další. 😂 doufám že se vám líbila tahle kapitola. 😇 a u další kapitoly čusák. ❤