Rescue me

Víc vědět nepotřebuješ

Probudím se po úžásné noci a cítím jak jsou kolem mého pasu omotané dvě paže. Snažím se otočit, abych Harrymu viděla do tváře, ale jeho paže mě drží moc silně, jakoby se bál, že bych někal odešla.

Když se snažím vykrout z jeho sevření, probudí ho to.

"Hmmm." Zamručí a pustímě. Konečně se můžu otočit čelem k němu.

"Byla si úžasná babygirl." Cítím, jak se červenám. "To ty jsi byl." Řeknu. Ano lichotky vážně říkat neumím. A asi vám nemusím říkat, co se včera večer dělo, co?

"Dneska přijdou holky." Řeknu a lehnu si na jeho hruď. "V kolik?" Zeptá se a hladí mě po zádech. "To nevím, musím se s nima ještě domluvit." Podívám se ne něj. "Dobře." Řekne a dá mi pusu.

•••

"Dneska do práce půjdu v devět, ano? Nevím kdy se vrátím." Řekne když si u zrcadla uvazuje kravatu. "Uhm, dobře." Řeknu a stále ležím v peřinách, je mi tu příjemně teplo.

"Děje se něco zlato?" Zeptá se mě. Já ani nevím kde pracuje a on ani neví v kolik se vrátí. Cítim se vážně divně.

"Uhm, jen.. Chtěla bych vědět kde pracuješ, abych za tebou mohla když tak zajít nebo tak." Harry se na mě otočí. "Říkal jsem ti přece, že jsem majitel firmy."

"No to sice ano, ale jaké už si mi neřekl." Zamračím se. "Lásko, nechci se hádat, ano? Je to menší firma a já jsem prostě její majitel, víc vědět nepotřebuješ."

"Není to fér! Ty víš jak si vydělávám já, tak proč to nemůžu vědět a ji já o tobě?" Založím si ruce na hrudi. "Hned se nečerti pusinko, vím o tobě víc než jen to kde pracuješ. Už musím jít. Pak se ti ozvu, ano?" Nějakým způsobem mně to uvolní. "Dobře." Znovu si lehnu do postele.

"Jsem rád, že si rozumíme. Pa, miluji tě."

"Já tebe." Dá mi pusu a odejde. Když slyším jak cvaknout hlavní dveře vím, že Harry odešel. Co teď? Řeknu si.

Vezmu do ruky mobil a zkontroluji sociální sítě, pak se rozhodnu napsat Pezz a domluvit se s ní na dnešku.