Co se stane, když Harry Styles je zamilovaný od střední školy do jeho spolužačky a teď zpěvačky Jade Thirlwall? Chce dostat ji a nebo její srdce? A co je proto schopný udělat?
#12 v kategorii horor
#148 v kategorii fanfikce
Probudí mě vůně palačinek, která se vane až do ložnice. Otevřu oči a Harry v posteli neleží, místo toho mě oslepí slunce.
Vstanu a jako každé ráno postelu, dojdu se osprchovat, protože nenávidím, když mám po ránu spocené tělo. Pak se převléknu a rozhodnu se jít dolů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Ty jsi už vzhůru?" Zeptá se, když si sednu ke stolu. "Jop." Odpovím a nalívám si kafe. Tahle konverzace je zatím dost trapná. "Chtěl jsem ti snídani donést do postele, ale tak tady máš." Podá mi palačinky a zasměje se.
HARRY'S POV: Neodpoví a pustí se do jídla. "Jak si se vyspala?" Zeptám se a snažím se odlehčit atmosféru v domě. "Kde si včera byl tak dlouho?" Ignoruje mou otázku a prosadí tu svou. Dokonce přestane jíst a hypnotizuje mě pohledem. Téhle otázce jsem se chtěl vyhnout.
"V práci přece." Nechci ji nadále lhát, ale kdybych ji řekl pravdu, zničilo by ji to a opustila by mě. Nemůžu dovolit, aby mě opustila. "To obvykle býváš tak dlouho v práci? Oh, promiň! Nemůžu vědět, jak pracuješ, když ani nevím kde." Ironicky se na mě usměje, tak jak to umí jen ona a napije se kafe. "Moc ti to sluší." Je to pravda, ale říkám to z části, abych změnil téma.
"Nezakecáš to Harry. Vážně bych chtěla vědět, kde pracuješ a co jsi včera dělal."
"Nemůžu ti to říct, né teď babe." Chytnu ji za ruku, ale ucukne. "Co jsi, alespoň včera večer dělal." Dojí palačinky a utírá si mastné prsty do ubrousku. Sleduji každý její pohyb a nemůžu uvěřit, že někdo jako je ona je semnou.
"Byljsemnavečeři." Řeknu nejrychleji jak můžu. "Pomaleji, Harry. Nebuď dítě. O nic nejde, ne?" Zeptá se a já můžu vidět naději v jejich očích. To mě dorazí ještě víc.
"Byl jsem na večeři.. Na večeři s mou ex, je to zároveň má spolupracovnice, šel jsem tam, jen proto, že to bylo pracovně, mělo tam být více lidí, ale nepřišli, byl jsem opilý a.." V tu chvíli vidím, že pláče. Pláče kvůli mě a né poprvé.
"Zlato, prosím.. Neplakej." Snažím se někde najít naději na to, že by mi odpustila, ale všechno se to vytratí, když se na mě ani nepodívá a zatím, co ji tečou slzy po tváři mi řekne. "Pokračuj."
