Little Brother (Marcus & Martinus CZ)

chapter one

,,I don't wanna fall in love
I heard it can be dangerous
But I don't wanna let you go, so I am betting on the two of us
We jumped in together, got nothing to lose
I don't wanna fall in love but I´m feeling safe here with you
(safe here with you)
We jumped in together, got nothing to lose
I don't wanna fall in love but I´m feeling safe here with you..."   

,,Děkujeme vám všem za další úžasný koncert!" zvolal vysoký blonďatý chlapec do mikrofonu, aby ho slyšeli všichni v rozlehlé hale.

,,Milujeme vás!" doplnil svého staršího bratra chlapec o něco málo drobnější postavy. Na to už oba dva odběhli do backstage a bez jakéhokoliv zdržování zamířili rovnou do šaten, kde ze sebe shodili zpocené oblečení, aby se mohli převléct do něčeho suchého. Po koncertech byli vždycky tak udýchaní a zpocení, až to bylo nechutné.

Zrovna měl v plánu si sundat tričko, když mu pohled zavadil o nahá záda jeho dvojčete. Snažil se odtrhnout oči, ale v zrcadle, před nímž Marcus stál, se mu do nich přímo odrážela vypracovaná hruď staršího z nich. Často spolu chodili do posilovny, proto se ani nedivil. Ale nemohl si nevšimnout, jak zřetelné obrysy Macové buchtičky mají.

Najednou ho popadla čistá touha přistoupit blíž a dotknout se ho. Pošimrat ho bříšky vlastních prstů na odhalené pokožce.

Všímal si toho už delší dobu. Kdykoliv byl Marcusovi nablízku, obdivoval jeho ostře řezané lícní kosti, snědou pokožku, která dokonale pasovala k jeho hnědým kukadlům, ještě temnějším než vlastnil on sám. Dokonce se mu zdály i sny, ve kterých byl k Marcusovým rtům blíž, než jak by tomu mělo být. Když se pak probudil, vždycky přemýšlel, jakou mají asi chuť.

,,Dneska jste váleli, kluci!" vešel do místnosti jejich otec, čímž přerušil tok všech jeho myšlenek. Rychle odvrátil hlavu, stáhl si tričko a vyměnil jo za čisté.

,,Jen jsem v Heartbeat nastoupil o chvilku později, ale jinak si myslím, že to bylo slušný," pousmál se Marcus a pohlédl na svého mladšího bratra, jehož tváře se kdo ví proč barvily do červených barev, ,,co si myslíš ty, Tinusi?"

,,C-co?" trhl druhý blonďák hlavou, zaskočený bratrovou otázkou. Moc rozhovor nevnímal. ,,A-asi dobrý..." hlesl nakonec.

,,Tak pojďte," objal je táta kolem ramen, každého jednou rukou, ,,je čas jet domů."

Společně nastoupili do auta. Marcus se posadil vedle táty na sedadlo spolujezdce. Tím dal Martinusovi nevědomky možnost tiše pozorovat jeho zátylek a střapaté blonďaté vlasy, jež mu trčely snad do všech stran, dokud si že zápěstí nestáhl gumičku a neschoval si je všechny do malého culíku.

Když dorazili domů, bez řečí se vydal do svého pokoje. Jen se rychle osprchoval, navlékl na sebe své oblíbené puntíkované pyžamo, za které se mu jeho brácha častokrát vysmíval a zalehl do postele.

Hlavu zabořil do polštáře a vší snahou se z ní snažil vyhnat myšlenky na jeho starší dvojče. Tohle přece není normální, aby jeho obličej viděl pokaždé, co zavře oči...

Juhu 😁
Tak jsem si řekla, že bych zkusila napsat příběh s tímto tématem 😏🙊
Tak to jsem zvědavá, jestli se někomu bude líbit 🙃😅
Miluju vás 😘💞