Little Brother (Marcus & Martinus CZ)

chapter three

Ještě toho odpoledne rodiče odjeli i s malou Emmou. Marcus vyzval svého mladšího brášku, aby si s ním zahrál Fifu, ten ho však odmítl a odešel do svého pokoje. Staršího z chlapců to trochu zmátlo, co se týkalo této hry, byl na ni Martinus závislý a nikdy se nestalo, že by ji odmítl. Nutit ho však nechtěl, proto si sám sedl k televizi a pustil si jen nějaký akční film.

Někdy v polovině se mu povedlo usnout. Neslyšel tedy drobnějšího chlapce, jak schází ze schodů a opatrně našlapuje, aby byť jen sebemenší zavrzání nevzbudilo blonďáka oddechujícího na pohovce.

Z komody vytáhl nějakou deku, kterou pak přetáhl přes Macovo mohutné tělo. Klekl si před pohovku do úrovně, kde měl jeho bratr hlavu a nějakou tu dobu ho jen tak pozoroval. Pak, aniž by nějak přemýšlel nad tím, co vlastně dělá, svými tenkými prsty zajel Marcusovi do vlasů a lehce je rozcuchal. Byl to tak uklidňující a příjemný pocit - cítit, jak jednotlivé pramínky hladí pokožku mezi jeho prstíky.

Když si uvědomil, co to vlastně dělá, tváře se mu během sekundy zbarvily do nejsytějšího odstínu rudé barvy. Zaskočen sám sebou začal couvat, avšak podařilo se mu zády narazit do blízké komody a shodit na zem máminu starou vázu. Ta se samozřejmě hned roztříštila o dřevěné parkety.

Nepříjemný tříštivý zvuk skla se roznesl místností a probudil Marcuse z klidného snu. Leknutím vyskočil z pohovky a shodil tak ze sebe deku, o níž si ani nevybavoval, že by ji vytahoval. Neměl čas nad tím však dlouho přemýšlet neboť mu pohled sklouzl na jeho mladší dvojče, co se se zmateným výrazem sklánělo nad skleněnými střepy obarvenými kapkami krve.

,,Tinusi!" zděšeně vykřikl, když si všiml bratrových pořezaných rukou. Už si k němu klekal a opatrně uchopil jeho zápěstí. ,,Co jsi dělal, prosím tě?!" zamračil se. Asi byl však tvrdější, než původně chtěl, neboť sebou Martinus škubl a začal se nepatrně třást.

,,Hej, klid," povzdechl si, když mu nakonec nezbylo nic jiného, než si ho vyzdvihnout do náruče a odnést do koupelny, aby mu mohl rány očistit. Nemusel se ani nijak namáhat. Byť byl Tinus přibližně stejně velký jako on sám, byl poměrně lehký.

Posadil ho na vanu a přitáhl si jeho pořezané dlaně blíž. Lépe je prozkoumal, a když rozpoznal drobné střepy, vytáhl z pod umyvadla lékárničku a pomocí pinzety mu sklo vytáhl.

Byl to dost nepříjemný pocit. Bodavá bolest mu postupovala celým tělem a nejraději by se na místě rozplakal. Nechtěl se však před Marcusem ztrapnit. Co by si pak o něm pomyslel? Proto jen zatl zuby a zběsile mrkal, aby tak rozehnal všechny slzy, které se mu draly do očí.

,,Teď to trochu zaštípe," věnoval mu Mac povzbudivý úsměv, než tampónkem, který předtím namočil do dezinfekce, začal čistit rány. Tady už to blonďák nevydržel. Sykl, když ho zranění začalo šíleně štípat.

,,M-Marcusi... T-to bolí," zaskřehotal. Jeho starší bráška se na něj podíval se soucitem v očích.

,,Já vím, ale vydrž to... Ještě chvilku," jemně ho pohladil po paži. Když se o sebe jejich pokožky otřely, Martinus měl pocit, že snad stojí uprostřed hořícího domu. Tělem mu projel výboj elektřiny a žaludek se mu nepříjemně sevřel úzkostí.

,,Už je to dobrý," poplácal ho Marcus po zádech a obě dlaně mu ještě obvázal.

,,To se ti povedlo," odfrkl si Tinus, ,,a jak s tímhle mám asi cokoliv dělat? Vždyť se ani nenajím..."

Na to se Marcus jen uškrnul a pronesl něco, co mladšímu z nich vehnalo červeň do tváří. ,,Tak holt ti s tím budu muset pomáhat."

Hola 😜🖤
Jak se vede? 😁
Omlouvám se, že kapitola až po tak dlouhé době, ale je tu holt škola a já se snažím o sto šest nepropadnout z němčiny 😅
Jinak strašně moc děkuju za 55 sledujících 😱 je to pro mě neuvěřitelné číslo a nechápu, jak jsem ho mohla tak rychle dosáhnout 😭❤️
Miluju vás 💕
Mucq 💋😘