Hayffie - Jednodílovky

Hloupá mastička na popáleniny

V rukou svírala pevně svůj tablet, na kterém blikala nulová částka peněz od sponzorů pro Katniss a Peetu.
Katniss se zrovna s těží dostala do koruny stromů s popálenou nohou a zírala pod sebe na profíky.
„Potřebuje léky." Zamumlal si Haymitch od jídelního stolu spíše pro sebe.
Effie znovu pohlédla na nulovou částku a pak koukala zpět na Haymitche.
„Máme dost peněz na léky, mám je poslat?" Zeptala se Haymitche a modlila se, aby neprokoukl její lež.
Jen zamračeně přikývl a dál sledoval televizi, která teď zabírala splátce z jedenáctého kraje.
Effie našla v seznamu mastičku na popáleniny a ukázala jí Haymitchovi.
„Mám tam něco připsat?"
„Nanes silnou vrstvu a zůstaň na živu." Sotva to dořekl už se pokojem rozneslo cvakání jejích nehtů o obrazovku. Ještě než stačila odeslat lék, musela přes svůj účet poslat dostatečné peníze na účet, na který posílají účet pouze sponzoři.
                                       ***
„Co jsi udělala?!" Rozkřičel se na ní dva dny po skončení Her Haymitch.
„Neměli jsme peníze a Katniss by umřela na otravu!" Zvýšila také hlas.
„Ženská jedna bláznivá!" Rozčiloval se. „Víš ty vůbec, co by se mohlo stát, kdyby se na to přišlo!" Haymitch se znovu ujistil, že je okna pořádně otevřené a televize dostatečně nahlas, aby jejich hádku nezachytili štěnice.
„Nikdo na nic nepřijde! Už je po Hrách, teď už mi nic neudělají."
To ale nikdo z nich nevěděl, že tahle konverzace neunikla zvědavým Vítězům letošních Her, kteří měli zrovna cestu kolem a že ona slova, kterých Effie v několika měsících hořce litovala.
                                      ****
Bylo zrovna krásné slunečné odpoledne, když se Effie s poraněným kolenem dostala až k domu Katniss a Peety.
Přivítali ji dva vřelé úsměvy a ona věděla, že je doma, ačkoliv se mohla zdržet jen na pár dní, protože se pak musela vrátit zpět do Kapitolu, kvůli své terapii.
Peeta ji opět ukazoval nové obrazy, které namaloval a Effie na jednom zahlédla sebe spolu s Haymitche tehdy na střeše. Poslední vzpomínka, kterou na ně měl než se údála Revoluce.
„Klidně si ho nech." Promluvil blondýn, když si všiml, že se na něj dlouze dívá.
Effie se po tváři rozlil úsměv, když v tom Peeta udělal několik rychlých pohybů, aby se co nejrychleji dostal ke svému skicáku.
„Ani se nehni." Upozornil jí a začal zběsile načrtávat její skicu. „Moc ti to teď sluší, Effie." Katniss je tiše pozorovala s úsměvem mezi dveřmi a ani nedutala.
„Ach, Peeto..." Vydechla Effie, vůbec se necítila krásná a už vůbec jí k tomu nepomáhalo zraněné koleno, které se podle doktorů bez operace nikdy nezahojí, ale Effie si onu operaci nemohla dovolit.
Ještě to odpoledne, kdy vyhlížela z okna svého pokoje zahlédla Haymitche.
Jako naschvál vycítil její pohled a na tváři se mu usadil mírný úsměv a věnoval jí jemné pokynutí hlavy.
Katniss jí ještě ten večer donesla hotovou skicu od Peety, zarámovanou v černém rámu.
                                           ***
Když se probudila na nemocniční posteli rozhodně nečekala, že uvidí zrovna jeho.
„Děcka si musela ještě něco ve Dvanáctém zařídit, tak poslaly mě." Pokrčil rameny, když si všiml, že je vzhůru.
„Nečekala jsem tu nikoho." Zašeptala ochraptěle a zachvilku jí opět ukolébaly prášky ke spánku.
Pokaždé, když se probudila, tak jakoby se Haymitch nehnul z místa, stále tam seděl, dokonce měla za to, že jí kolikrát držel i za ruku, ale tím si nebyla jistá. Několikrát ho poslala domu, aby si o ní nedělal starosti, že bude v pořádku, že může v klidu odjet, ale nikdy neodjel.
Dokonce jí i odvedl domů, když ji propustili z nemocnice. Už už stál na odchodu, když si uvědomil, že je odkázána na berle nebo vozík a že její být, který byl sotva vybavený neodpovídal tomu, aby se v něm pohyboval někdo s berlemi.
„Vážně to zvládnu, Haymitchi, opravdu můžeš jít." Ujišťovala ho potřetí.
„Možná bych tu měl přeci jen ještě zůstat." Udělal opět krok hlouběji do bytu.
„Nejsem invalida, Haymitchi." Zamračila se, ale nemyslela to zle.
Chvilku stál a pak se otočil k odchodu. Nechtěl jí opět nechávat za sebou jako tenkrát.
Už už sahal po klice, když v tom ho zastavil její hlas.
„Zaplatil si za mou operaci?" Zeptala se zničeho nic.
„Ne." Odpověděl s klidem a otočil se na ní. Stála nemotorně mezi dvěmi berlemi a vyčkávala na odpověď.
„Vím, žes to musel být ty." Přesvědčovala ho a on se musel usmát, vždycky musela mít pravdu.
„Byla to Katniss." Řekl po chvilce a Effie to naprosto šokovalo. „Z měsíčních přídělů pro vítěze." Pokrčil rameny.
„Proč?" Vypadlo z ní.
„Nerada někomu něco dluží, vždycky se snaží splatit svůj dluh." Řekl jakoby nic.
Effie padla zpátky na sedačku, když si uvědomila, že se jedná o tu hloupou mastičku na popáleniny a s tichým vzlykem zabořila obličej do svých dlaní.
Haymitch k ní udělal dva dlouhé kroky a podřepl si před ní. Vzal jí jemně za ruce a stáhl je do jejího klína. Po tvářích se jí kutálely slzy.
„Vem mě odsud, Haymitchi. Prosím. J-já... Už to nezvládám, prosím. Vem mě domů." Vzlykala zběsile. „Nechci tu zůstat."
Haymitch si oddechl a s úsměvem přikývl. „Už na tebe čekají."
Effie na něj nechápavě koukala a hřbetem ruky si otřela nos.
„Mám zakázáno se vrátit, dokud tě nepřivedu domů. Mysleli si, že budu jediný s kým odejdeš."
Effie se rozplakala nanovo a Haymitch si usedl vedle ní, aby jí mohl poskytnout svoje objetí. Zabořila mu obličej do trička a jejím tělem otřásaly vzlyky.
„Nemůžu, ale přece bydlet u Katniss a Peety. Nechci být na obtíž." Vzlykla po chvilce.
„Tohle tě teď trápí?" Zasmál se. „Můžeš bydlet u mě, pokud budeš chtít." Navrhl po několika minutách ticha a Effie tajně doufala, že to z něj vypadne.
__________
Samozřejmě, že author's note z minulé kapitoly stále platí a budu se těšit na vaše návrhy na další kapitoly!